SLOKA 12-13
śrī-sanandana uvāca
sva-sṛṣṭam idam āpīya
śayānaṁ saha śaktibhiḥ
tad-ante bodhayāṁ cakrus
tal-liṅgaiḥ śrutayaḥ param
yathā śayānaṁ saṁrājaṁ
vandinas tat-parākramaiḥ
pratyūṣe ’bhetya su-ślokair
bodhayanty anujīvinaḥ
śrī-sanandanaḥ — Śrī Sanandana (vznešený syn Brahmy, zrozený z jeho mysli, vybraný, aby odpovídal na otázky mudrců); uvāca — řekl; sva — Jím samotným; sṛṣṭam — stvořený; idam — tento (vesmír); āpīya — poté, co stáhl; śayānam — ležícího a spícího; saha — se; śaktibhiḥ — svými energiemi; tat — toho (období zničení vesmíru); ante — na konci; bodhayām cakruḥ — probudily Ho; tat — Jeho; liṅgaiḥ — (popisovanými) vlastnostmi; śrutayaḥ — Védy; param — Nejvyššího; yathā — jako; śayānam — spícího; saṁrājam — krále; vandinaḥ — jeho dvorní básníci; tat — jeho; parākramaiḥ — (chvalozpĕvy na) hrdinské činy; pratyūṣe — za úsvitu; abhetya — poté, co k nĕmu přijdou; suślokaiḥ — poetickými; bodhayanti — probouzejí; anujīvinaḥ — jeho služebníci.
Śrī Sanandana odpovĕdĕl: Poté, co Nejvyšší Pán stáhl vesmír, který předtím stvořil, nĕjaký čas ležel jakoby spal a všechny Jeho energie dřímaly v Nĕm. Když nastal čas pro další stvoření, zosobnĕné Védy Ho probudily opĕvováním Jeho slávy, jako když dvorní básníci přijdou za úsvitu ke králi a probouzejí ho recitováním básní, které velebí jeho hrdinské činy.
Védy jsou v čase stvoření tím prvním, co vychází z dechu Pána Mahā-Viṣṇua, a v zosobnĕné podobĕ Mu slouží tak, že Ho probouzejí z Jeho mystického spánku. Z tohoto Sanandanova prohlášení je zřejmé, že Sanaka a ostatní mudrci mu položili stejnou otázku, kterou dal Nārada Nārāyaṇovi Ṛṣimu a Mahārāja Parīkṣit Śukadevovi Gosvāmīmu. Sanandana uvádí otázku zpĕtnĕ do souvislosti s příkladem samotných zosobnĕných Véd, jež oslovují Pána Mahā-Viṣṇua. I když Védy vĕdĕly, že Pán ve své vševĕdoucnosti nepotřebuje, aby Mu nĕkdo říkal o Jeho slávĕ, přesto nadšenĕ využily této příležitosti k tomu, aby Ho opĕvovaly.