SLOKA 23

Podle Ācāryi Śrī Jīvy Gosvāmīho tĕch nĕkolik śruti – jako například Gopāla-tāpanī Upaniṣad – jež ztotožňují pasáčka krav Kṛṣṇu s absolutním Brahmanem v jeho nejvyšším aspektu, dosud trpĕlivĕ čekalo, až budou moci promluvit. Avšak poté, co slyšely, jak ostatní śruti ve svých modlitbách otevřenĕ oslavují Pánovu osobnost, se tyto důvĕrné śruti již nedokázaly déle ovládat, a tak pronesly tento verš, aniž by čekaly, až na nĕ dojde řada.

Následovníci cesty mystické yogy si podrobují smysly a mysl ovládáním dechu a tvrdou askezí. Pokud se jim podaří důkladnĕ se tímto režimem očistit, mohou nakonec začít realizovat Paramātmu, osobní podobu Brahmanu v srdci. A pokud budou s touto meditací pokračovat bez odchýlení po dlouhou dobu, mohou nakonec dospĕt k pravému vĕdomí Boha. Stejného cíle, kterého lze dosáhnout tímto obtížným a nejistým postupem, však dosáhli i démoni, které zabil Pán Kṛṣṇa v průbĕhu svých zábav na Zemi. Démoni jako Kaṁsa a Śiśupāla, kteří byli posedlí nepřátelstvím vůči Nĕmu, rychle získali dokonalost osvobození jednoduše tím, že je zabil.

Zde ale zosobnĕné Védy, mluvící samy za sebe, prohlašují, že by radĕji vyvinuly lásku k Bohu tím, že by se naučily následovat příznivou odevzdanost důvĕrných oddaných Pána Kṛṣṇy, zvláštĕ mladých gopī z Vraji. Ačkoliv tyto bohynĕ z Vraji vypadaly jako prosté ženy s milostným zalíbením v Pánovĕ fyzické kráse a síle, projevovaly ve skutečnosti nejvyšší dokonalost meditace. Śruti chtĕjí být jako ony.

V této souvislosti vypráví Pán Brahmā v dodatku k Bṛhad-vāmana Purāṇĕ následující historický příbĕh:

„Nekonečný svĕt duchovní blaženosti se nazývá Vaikuṇṭha. Tam žije Nejvyšší Pravda oslavovaná zosobnĕnými Védami, jež tam žijí také.“

„Jednou byl Pán zvláštĕ spokojený poté, co ho Védy obšírnĕ velebily, a promluvil k nim hlasem, jehož původ nebyl viditelný: ,Moji milí mudrci, velmi jste Mĕ potĕšili. Prosím, požádejte Mĕ o nĕjaké požehnání, po kterém skrytĕ toužíte.“

„Śruti odvĕtily: ,Vyvinuly jsme touhu stát se podobnými pasačkám krav ve svĕtĕ smrtelníků, které Tĕ na popud chtíče uctívají v náladĕ milence.̀“

„Tehdy Pán řekl: ,Tuto vaši touhu je velmi obtížné splnit. Je to prakticky nemožné. Jelikož ale dávám svolení, vaše přání se musí nevyhnutelnĕ splnit.̀“

„Až se narodí příští Brahmā, aby vĕrnĕ vykonával svou práci stvoření, a až nastane den jeho života zvaný Sārasvata-kalpa, přijdete všechny na svĕt ve Vraji jako gopī.̀“

„,Na Zemi, na území Bhāraty, v Mém kraji zvaném Mathurā, v lese Vṛndāvanu, se stanu vaším milým v kruhu tance rāsa.̀“

„,Takto Mĕ získáte za svého milence a všechny si osvojíte tu nejvznešenĕjší a nejstálejší čistou lásku ke Mnĕ, a tak se vám splní všechna vaše přání.̀“

„Pán Brahmā řekl: Poté, co śruti vyslechly tato slova, po dlouhou dobu meditovaly o kráse Osobnosti Božství. Jakmile nakonec nadešel určený čas, staly se gopīmi a dosáhly Kṛṣṇovy společnosti.“

Podobný popis nalezneme ve Sṛṣṭi-khaṇḍĕ Padma Purāṇy, jež líčí, jak se Gāyatrī mantra také stala gopī.

Ohlednĕ rozvoje bhakti říká Pán Kṛṣṇa dále v Gopāla-tāpanī Upaniṣadĕ (Uttara 4): apūtaḥ pūto bhavati yaṁ māṁ smṛtvā, avratī vratī bhavati yaṁ māṁ smṛtvā, niṣkāmaḥ sa-kāmo bhavati yaṁ māṁ smṛtvā, aśrotrī śrotrī bhavati yaṁ māṁ smṛtvā – „Vzpomínáním na Mĕ se ten, kdo je nečistý, stane čistým. Vzpomínáním na Mĕ se ten, kdo nedodržuje žádné sliby, stane přísným následovníkem slibů. Vzpomínáním na Mĕ ten, kdo je bez tužeb, vyvine touhu (Mi sloužit). Vzpomínáním na Mĕ se ten, kdo nestudoval žádné védské mantry, stane zkušeným znalcem Véd.“

Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (4.5.6) zmiňuje postupné kroky vedoucí k rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy: ātmā vā are draṣṭavyaḥ śrotavyo mantavyo nididhyāsitavyaḥ. „Nejvyšší Já je tím, co je třeba pozorovat, o čem je třeba naslouchat, uvažovat a meditovat se soustředĕnou pozorností.“ Jde o to, že je nutné realizovat Nejvyšší Já jako přímo viditelné v Jeho úplné osobnosti pomocí následujících způsobů: Nejprve by osoba mĕla naslouchat pokynům kvalifikovaného představitele Paramātmy a vzít si slova takového duchovního učitele k srdci tak, že mu bude pokornĕ sloužit a dĕlat všechno pro to, aby ho potĕšil. Nad božským poselstvím duchovního mistra by mĕl neustále rozjímat s cílem zbavit se všech pochybností a mylných představ. Potom by mĕl pokročit k meditaci o lotosových nohách Nejvyššího Pána s nezlomným přesvĕdčením a odhodláním.

Takzvaní jñānī si mohou myslet, že Upaniṣady opĕvují neosobní (nirviśeṣa) realizaci Nejvyššího jako úplnĕjší a konečnĕjší než osobní (sa-viśeṣa) uctívání Nejvyššího Boha. Všichni praví vaiṣṇavové se však zapojují do oddané služby Nejvyššímu Pánu a s potĕšením stále meditují o Jeho nekonečnĕ úžasných, rozmanitých duchovních vlastnostech. Slovy śruti-manter: yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanūṁ svām – „Nejvyšší Duše je dosažitelná pro toho, koho si sama vyvolí. Tomu vyjeví svou osobní podobu.“ (Kaṭha Upaniṣad 1.2.23 a Muṇḍaka Upaniṣad 3.2.3)

Śrīla Śrīdhara Svāmī uzavírá modlitbou:

„Ó Pane, je velmi vzácné dosáhnout láskyplného vzpomínání na Tvé lotosové nohy. Prosím, ó Nṛhari, nĕjak prosím zařiď, abych na nĕ mohl ve dne v noci vzpomínat.“