SLOKA 29
sthira-cara-jātayaḥ syur ajayottha-nimitta-yujo
vihara udīkṣayā yadi parasya vimukta tataḥ
na hi paramasya kaścid aparo na paraś ca bhaved
viyata ivāpadasya tava śūnya-tulāṁ dadhataḥ
sthira — nehybné; cara — a pohyblivé; jātayaḥ — druhy života; syuḥ — projevují se; ajayā — s hmotnou energií; uttha — probuzené; nimitta — jejich motivace k činnosti (a jimi v činnost uvádĕná jemnohmotná tĕla); yujaḥ — přijímající; viharaḥ — bavíš se; udīkṣayā — Tvým letmým pohledem; yadi — jestli; parasya — Jeho, který je odpoutaný; vimukta — ó vĕčnĕ osvobozený; tataḥ — od ní; na — ne; hi — vskutku; paramasya — pro svrchovaného; kaścit — nikdo; aparaḥ — nikoliv cizí; na — ani; paraḥ — cizí; ca — také; bhavet — může být; viyataḥ — pro nebe tvořené éterem; iva — jako kdyby; apadasya — jež nemá vnímatelné vlastnosti; tava — pro Tebe; śūnya — s prázdnotou; tulām — podobnost; dadhataḥ — který přijímáš.
Ó vĕčnĕ osvobozený, transcendentální Pane, Tvá hmotná energie způsobuje, že se objevují různé pohyblivé a nehybné druhy života tím, že probudí jejich hmotné touhy, ale pouze tehdy a pokud se s ní bavíš letmým pohledem na ni. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, nevidíš nikoho jako důvĕrného přítele ani jako cizího, tak jako nebe tvořené éterem není spojeno s vnímatelnými vlastnostmi. V tomto smyslu se podobáš prázdnotĕ.
Nejen, že živé bytosti obživou a zaopatřením naprosto závisejí na všemocném, nezávislém Pánu, ale dokonce i samotná skutečnost jejich vtĕlené existence je jen výsledkem Jeho výjimečné milosti. Pán, Osobnost Božství, se nijak nezajímá o hmotné záležitosti, neboť nemá co získat z nicotných rozkoší tohoto svĕta a je zcela prost jakéhokoliv znečištĕní závistí nebo chtíčem. Vĕnuje se výlučnĕ důvĕrným, láskyplným zábavám se svými čistými oddanými v niterné oblasti své duchovní energie. Proto jediný důvod, proč se vůbec zabývá hmotným stvořením, je pomoci přivést ztracené duše zpátky do tohoto niterného kruhu vĕčného požitku.
Aby se vzpurné duše mohly pokoušet o život nezávislý na Pánu, musí dostat vhodná tĕla a klamné prostředí, v nĕmž by mohly uskutečňovat své fantazie o nezávislosti. Milostivý Pán souhlasí s tím, že je nechá učit se jejich vlastním způsobem, a tak pohlédne na Mahā-Māyu, svou energii hmotného stvoření. Ta se pouhým tímto pohledem probudí a Jeho jménem zařídí vše potřebné. Se svými pomocníky vytváří nesčetnou rozmanitost hrubých a subtilních tĕl polobohů, lidí, zvířat a tak dále spolu s nesčetnými situacemi v nebeských a pekelných svĕtech – to vše jen proto, aby dala podmínĕným duším přesnĕ ty možnosti, po kterých touží a které si zaslouží.
I když neinformované osoby mohou vinit Boha utrpením Jeho tvorů, upřímný student védské literatury ocení nestranný zájem Nejvyššího Pána o každou duši. Jelikož Pán nemá co ztratit ani co získat, nemá důvod rozlišovat mezi přáteli a protivníky. Můžeme si zvolit, že se Mu budeme protivit a podstoupit veškeré úsilí, abychom na Nĕho zapomnĕli, ale On nikdy nezapomene na nás, ani nám nikdy nepřestane poskytovat vše, co potřebujeme, spolu se svým neviditelným vedením.
Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:
tvad-īkṣaṇa-vaśa-kśobha-
māyā-bodhita-karmabhiḥ
jatān saṁsarataḥ khinnān
nṛ-hare pāhi naḥ pitaḥ
„Ó otče, ó Pane zjevující se jako napůl človĕk a napůl lev, prosím zachraň ty, kdo se zrodili v nekonečném kolobĕhu rození a umírání. Tyto duše sužuje jejich karmické zapletení, které probudila Māyā poté, co ji Tvůj pohled vybudil k činnosti.“