SLOKA 46
śrī-nārada uvāca
namas tasmai bhagavate
kṛṣṇāyāmala-kīrtaye
yo dhatte sarva-bhūtānām
abhavāyośatīḥ kalāḥ
śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada pravil; namaḥ — poklony; tasmai — Jemu; bhagavate — Nejvyššímu Pánu; kṛṣṇāya — Kṛṣṇovi; amala — neposkvrnĕná; kīrtaye — jehož sláva; yaḥ — který; dhatte — projevuje; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; abhavāya — pro osvobození; uśatīḥ — všepřitažlivé; kalāḥ — expanze.
Śrī Nārada pravil: Klaním se Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s neposkvrnĕnou slávou, který projevuje všepřitažlivé osobní expanze, aby mohly všechny živé bytosti dosáhnout osvobození.
Śrīla Śrīdhara Svāmī poznamenává, že Nāradovo oslovení Śrī Nārāyaṇa Ṛṣiho jako inkarnace Pána Kṛṣṇy je dokonale vhodné, ve shodĕ s tímto výrokem Śrīmad-Bhāgavatamu (1.3.28): ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam. „Všechny uvedené inkarnace (včetnĕ Nārāyaṇa Ṛṣiho) jsou buď úplné části nebo části úplných částí Pána. Pán Śrī Kṛṣṇa je však prvotní Osobnost Božství.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī ve svém komentáři k tomuto verši nechává Pána Nārāyaṇa Ṛṣiho položit otázku: „Proč se klaníš Kṛṣṇovi místo Mĕ, svému guruovi, jenž zde stojí před tebou?“ Nārada vysvĕtluje své jednání slovy, že Pán Kṛṣṇa přijímá všepřitažlivé inkarnace jako Śrī Nārāyaṇa Ṛṣi, aby ukončil hmotný život podmínĕných duší. Tím, že se Nārada klaní Pánu Kṛṣṇovi, tedy projevuje úctu Nārāyaṇovi Ṛṣimu i všem ostatním projevům Boha.
Tato Nāradova modlitba je čistý nektar, který vytĕžil z modliteb zosobnĕných Véd, jež byly samy vykvedlány ze sladkého oceánu všech tajemství Véd a Purāṇ. Gopāla-tāpanī Upaniṣad (Pūrva 50) doporučuje: tasmāt kṛṣṇa eva paro devas taṁ dhyāyet taṁ rasayet taṁ bhajet taṁ yajed iti. oṁ tat sat: „Proto je Kṛṣṇa Nejvyšší Bůh. Je třeba o Nĕm meditovat, vychutnávat si s Ním láskyplné výmĕny, uctívat Ho a obĕtovat Mu.“