SLOKA 50
yo ’syotprekṣaka ādi-madhya-nidhane yo ’vyakta-jīveśvaro
yaḥ sṛṣṭvedam anupraviśya ṛṣiṇā cakre puraḥ śāsti tāḥ
yaṁ sampadya jahāty ajām anuśayī suptaḥ kulāyaṁ yathā
taṁ kaivalya-nirasta-yonim abhayaṁ dhyāyed ajasraṁ harim
yaḥ — kdo; asya — tento (vesmír); utprekṣakaḥ — ten, který dohlíží na; ādi — na jeho počátku; madhya — uprostřed; nidhane — a na konci; yaḥ — kdo; avyakta — neprojevené (hmotné přírody); jīva — a živých bytostí; īśvaraḥ — Pán; yaḥ — který; sṛṣṭvā — poté, co projevil; idam — tento (vesmír); anupraviśya — když vstoupil; ṛṣiṇā — s jīvou; cakre — stvořil; puraḥ — tĕla; śāsti — ovládá; tāḥ — je; yam — jemuž; sampadya — odevzdáním se; jahāti — vzdává se; ajām — nezrozená (hmotná příroda); anuśayī — když ji objímá; suptaḥ — spící osoba; kulāyam — své tĕlo; yathā — jako; tam — na Nĕho; kaivalya — Jeho čistĕ duchovním postavením; nirasta — udržovaná mimo; yonim — hmotné zrození; abhayam — kvůli nebojácnosti; dhyāyet — mĕl by meditovat; ajasram — neustále; harim — o Nejvyšším Pánu Kṛṣṇovi.
On je Pán, který vĕčnĕ dohlíží na tento vesmír, který existuje před, bĕhem a po jeho projevení. Je vládcem neprojevené hmotné energie i duše. Po aktu stvoření do nĕho vstupuje a doprovází každou živou bytost. Tvoří hmotná tĕla a pak zůstává, aby je ovládal. Odevzdáním se Mu lze uniknout ze sevření klamu, tak jako snící osoba zapomíná na své vlastní tĕlo. Ten, kdo chce být osvobozen od strachu, by mĕl neustále meditovat o Nĕm, Pánu Harim, který je vždy na úrovni dokonalosti a nikdy tedy nepodléhá hmotnému zrození.
Nejvyšší Pán pohledem na spící vesmír v dobĕ, kdy posílá jīvy do stvoření, zajišťuje všechny jejich potřeby: živým bytostem s povahou ploduchtivých pracovníků dává inteligenci a smysly nutné k dosažení úspĕchu v hmotné práci. Tĕm, kdo hledají transcendentální poznání, poskytuje inteligenci, díky níž mohou splynout s duchovní září Boha, a tak dosáhnout osvobození. A oddaným dává porozumĕní, které je vede k čisté oddané službĕ Jemu.
Aby Pán zařídil tyto různé potřeby, pobízí hmotnou přírodu, aby zahájila proces rozvoje vesmíru. Pán je tedy nimitta-kāraṇam, neboli bezprostřední příčina stvoření. Je také upādāna-kāraṇam, hmotná příčina, jelikož vše emanuje z Nĕho a On sám je neustále přítomen před, bĕhem a po projevu stvořeného vesmíru. Samotný Pán Nārāyaṇa to uvádí v Catuḥ-ślokī Bhāgavatamu:
aham evāsam evāgre
nānyad yat sad-asat-param
paścād ahaṁ yad etac ca
yo 'vaśiṣyeta so 'smy aham
„Brahmo, jsem to Já, Osobnost Božství, kdo existoval před stvořením, kdy neexistovalo nic než Já. Neexistovala ani hmotná příroda, příčina tohoto stvoření. To, co vidíš nyní, jsem také Já, Osobnost Božství, a co zůstane po zničení, budu také Já, Osobnost Božství.“ (Bhāg. 2.9.33) Prvotní Māyā a jīva si mohou zasloužit být nazývány příčinami stvoření upādāna a nimitta v relativním smyslu, ale Pán je koneckonců zdrojem obou.
Dokud se jīva nerozhodne přijmout milost Osobnosti Božství, je anuśayī, bezmocnĕ spoutaná v sevření klamu. Když začne uctívat Pána, stane se z ní anuśayī v jiném smyslu: leží jako tyč, aby se poklonila u Pánových nohou. Tímto odevzdáním se duše snadno odvrhne klam. I když to může vypadat, že osvobozená duše stále žije v hmotném tĕle, její spojení s ním je pouze vnĕjší zdání; nebere na nĕj vĕtší ohled než spící človĕk na své tĕlo, zatímco je zaneprázdnĕn daleko ve svém svĕtĕ snů.
Osoba se vzdá nevĕdomosti tím, že opustí falešné ztotožňování se se svým hmotným tĕlem. Nĕkdy může tohoto stavu dosáhnout pouze tvrdým úsilím, které zabere mnoho životů, ale v nĕkterých případech může Pán prokázat zvláštní ohled tomu, komu přeje, bez ohledu na to, jak malých zásluh ta duše dosáhla usmĕrnĕnou praxí. Slovy Śrī Bhīṣmadevy: yam iha nirīkṣya hatā gatāḥ svarūpam: „Všichni, kteří Ho na Kuruovském bitevním poli vidĕli, získali po smrti svoji původní podobu.“ (Bhāg. 1.9.39) Pán Kṛṣṇa osvobodil i démony jako byli Agha, Baka a Keśī, aniž by vykonali jakékoliv duchovní činnosti, což svĕdčí o Jeho jedinečném postavení původní Osobnosti Božství. S tímto vĕdomím bychom mĕli odložit veškerý strach a pochyby a odevzdat se plnĕ procesu oddané služby.
Závĕrečná slova komentáře Śrīly Śrīdhara Svāmīho k této kapitole zní:
sarva-śruti-śiro-ratna-
nīrājita-padāmbujam
bhoga-yoga-pradaṁ vande
mādhavam karmi-namrayoḥ
„Svou září korunní klenoty mezi všemi śruti konají āratī lotosovým nohám Pána Mādhavy. Klaním se Jemu, jenž udĕluje hmotný požitek uznávaný materialistickými pracovníky, a jenž také udĕluje božské spojení se sebou, kterého si cení ti, jež se Mu s úctou klaní.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také využívá příležitosti k této pokorné modlitbĕ:
he bhaktā dvāry ayaṁ cañcad-
vāladhī rauti vo manāk
prasādaṁ labhatāṁ yasmād
viśiṣṭaḥ śveva nāthati
„Ó oddaní, tento ubohý tvor stojí u vašich dveří, vrtí ocasem a štĕká. Dejte mu prosím trochu prasādam, aby se mohl stát výjimečným mezi psy a získat za majitele toho nejlepšího z pánů.“ Zde si ācārya pohrává se svým vlastním jménem: viś(iṣṭaḥ), „výjimečný“; śva(iva), „jako pes“; nātha(ati), „mající pána“. To je dokonalost vaiṣṇavské pokory.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k osmdesáté sedmé kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Modlitby zosobnĕných Véd.“