SLOKA 11
ato māṁ su-durārādhyaṁ
hitvānyān bhajate janaḥ
tatas ta āśu-toṣebhyo
labdha-rājya-śriyoddhatāḥ
mattāḥ pramattā vara-dān
vismayanty avajānate
ataḥ — proto; mām — Mĕ; su — velmi; durārādhyam — obtížného uctívat; hitvā — opomíjejí; anyān — ostatní; bhajate — uctívají; janaḥ — obyčejní lidé; tataḥ — následnĕ; te — oni; āśu — rychle; toṣebhyaḥ — od tĕch, kdo jsou uspokojeni; labdha — obdrženým; rājya — královským; śriyā — bohatstvím; uddhatāḥ — jež se stali domýšlivými; mattāḥ — opojenými pýchou; pramattāḥ — nedbalými; vara — požehnání; dān — dárci; vismayanti — stávající se příliš troufalými; avajānate — urážejí.
Jelikož je Mĕ obtížné uctívat, obyčejní lidé se Mi vyhýbají a místo toho uctívají ostatní božstva, která jsou rychle uspokojena. Když od nich lidé obdrží královské bohatství, stanou se domýšlivými, opojenými pýchou a nedbalými svých povinností. Odvažují se urážet i polobohy, kteří jim udĕlili požehnání.