SLOKA 16
daśāsya-bāṇayos tuṣṭaḥ
stuvator vandinor iva
aiśvaryam atulaṁ dattvā
tata āpa su-saṅkaṭam
daśa-āsya — s desetihlavým Rāvaṇou; bāṇayoḥ — a s Bāṇou; tuṣṭaḥ — spokojený; stuvatoḥ — kteří opĕvovali jeho slávu; vandinoḥ iva — jako bardi; aiśvaryam — moc; atulam — jedinečnou; dattvā — dávající; tataḥ — potom; āpa — získal; su — velkou; saṅkaṭam — nesnáz.
Potĕšil ho desetihlavý Rāvaṇa a také Bāṇa, když oba opĕvovali jeho slávu jako bardi na královském dvoře. Pán Śiva potom obĕma udĕlil nebývalou moc, ale v obou případech se následnĕ dostal do velké nesnáze.
Rāvaṇa uctíval Pána Śivu, aby získal moc, a pak ji zneužil k vyvrácení pánova sídla, posvátné Kailāsa-parvaty. Na Bāṇāsurovu žádost Pán Śiva souhlasil, že bude osobnĕ střežit Bāṇovo hlavní mĕsto, a pozdĕji musel za Bāṇu bojovat proti Śrī Kṛṣṇovi a Jeho synům.