SLOKA 25-26
ajānantaḥ prati-vidhiṁ
tūṣṇīm āsan sureśvarāḥ
tato vaikuṇṭham agamad
bhāsvaraṁ tamasaḥ param
yatra nārāyaṇaḥ sākṣān
nyāsināṁ paramo gatiḥ
śāntānāṁ nyasta-daṇḍānāṁ
yato nāvartate gataḥ
ajānantaḥ — neznající; prati-vidhim — protiopatření; tūṣṇīm — tiší; āsan — zůstali; sura — polobohů; īśvarāḥ — vládci; tataḥ — potom; vaikuṇṭham — na Vaikuṇṭhu, království Boha; agamat — přišel; bhāsvaram — zářící; tamasaḥ — temnotou; param — nad; yatra — kde; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; sākṣāt — přímo viditelný; nyāsinām — sannyāsīch; paramaḥ — Nejvyšší Pán; gatiḥ — cíl; śāntānām — klidných; nyasta — kteří se vzdali; daṇḍānām — násilí; yataḥ — odkud; na āvartate — se osoba nevrací; gataḥ — poté, co tam odešla.
Velkým polobohům nezbývalo než mlčet, neboť nevĕdĕli, jak to požehnání zrušit. Potom Pán Śiva dospĕl do zářící říše Vaikuṇṭhy, nade vší temnotou, kde je projeven Nejvyšší Pán Nārāyaṇa. Ta říše je cílem sannyāsīch, kteří dosáhli klidu a vzdali se veškerého násilí vůči ostatním tvorům. Kdo tam odejde, se nikdy nevrátí.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho Pán Śiva vstoupil na planetu Śvetadvīp, zvláštní předsunuté stanovištĕ duchovního svĕta v rámci hmotného vesmíru. Tam, na krásném bílém ostrovĕ obklopeném nebeským oceánem mléka, Pán Viṣṇu odpočívá na lůžku v podobĕ hada Ananty Śeṣi, aby byl dostupný polobohům, když potřebují Jeho pomoc.