SLOKA 12
śrī-śuka uvāca
evaṁ bruvāṇe vaikuṇṭhe
bhṛgus tan-mandrayā girā
nirvṛtas tarpitas tūṣṇīṁ
bhakty-utkaṇṭho ’śru-locanaḥ
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; evam — takto; bruvāṇe — poté, co promluvil; vaikuṇṭhe — Pán Viṣṇu; bhṛguḥ — Bhṛgu; tat — Jeho; mandrayā — velebnými; girā — slovy; nirvṛtaḥ — potĕšen; tarpitaḥ — uspokojen; tūṣṇīm — mlčící; bhakti — oddaností; utkaṇṭhaḥ — přemožený; aśru — slzy; locanaḥ — v jehož očích.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Bhṛgu vyslechl velebná slova Pána Vaikuṇṭhy, cítil spokojenost a potĕšení. Přemožen extází oddanosti zachoval mlčení a oči mu zaplavily slzy.
Bhṛgu nedokázal Pánovi vĕnovat žádná slova chvály, protože mĕl hrdlo zalknuté slzami extáze. Podle názoru Śrīly Viśvanātha Cakravartīho by mudrc nemĕl být za své urážlivé chování odsuzován, neboť jeho roli v této transcendentální zábavĕ zařídil Pán, Osobnost Božství.