SLOKA 48-49
tatrāśvāḥ śaibya-sugrīva-
meghapuṣpa-balāhakāḥ
tamasi bhraṣṭa-gatayo
babhūvur bharatarṣabha
tān dṛṣṭvā bhagavān kṛṣṇo
mahā-yogeśvareśvaraḥ
sahasrāditya-saṅkāśaṁ
sva-cakraṁ prāhiṇot puraḥ
tatra — tam; aśvāḥ — konĕ; śaibya-sugrīva-meghapuṣpa-balāhakāḥ — jménem Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa a Balāhaka; tamasi — v temnotĕ; bhraṣṭa — poté, co ztratili; gatayaḥ — cestu; babhūvuḥ — stali se; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší Bhāratů; tān — je; dṛṣṭvā — když vidĕl; bhagavān — Osobnost Božství; kṛṣṇaḥ — Kṛṣṇa; mahā — svrchovaných; yoga-īśvara — mistrů yogy; īśvaraḥ — mistr; sahasra — tisíci; āditya — slunci; saṅkāśam — srovnatelnou s; sva — svou osobní; cakram — zbraň v podobĕ disku; prāhiṇot — poslal; puraḥ — napřed.
V té temnotĕ konĕ – Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa a Balāhaka – ztratili cestu. Když je Pán Kṛṣṇa, svrchovaný mistr všech mistrů yogy, vidĕl v této situaci, ó nejlepší z Bhāratů, poslal svůj disk Sudarśanu před kočár. Disk zářil jako tisíce sluncí.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī podává následující vhled do tohoto verše. Konĕ Pána Kṛṣṇy sestoupili z Vaikuṇṭhy, aby se podíleli na Jeho pozemských zábavách. Jelikož sám Pán předstíral, že je smrtelná lidská bytost, Jeho konĕ nyní jednali zmatenĕ, aby zvýšili dramatičnost situace pro všechny, kdo jednou tuto zábavu uslyší.