SLOKA 62
niśāmya vaiṣṇavaṁ dhāma
pārthaḥ parama-vismitaḥ
yat kiñcit pauruṣaṁ puṁsāṁ
mene kṛṣṇānukampitam
niśāmya — poté, co vidĕl; vaiṣṇavam — Pána Viṣṇua; dhāma — sídlo; pārthaḥ — Arjuna; parama — nanejvýš; vismitaḥ — užaslý; yat kiñcit — jakákoliv; pauruṣam — zvláštní moc; puṁsām — patřící živým bytostem; mene — dospĕl k závĕru; kṛṣṇa — Kṛṣṇy; anukampitam — prokázaná milost.
Po spatření sídla Pána Viṣṇua Arjuna naprosto žasl. Dospĕl k závĕru, že ať osoba projevuje jakoukoliv mimořádnou moc, může to být pouze projev milosti Śrī Kṛṣṇy.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje Arjunův úžas: Myslel si: „Jen pohleďte! I když jsem pouhý smrtelník, Kṛṣṇovou milostí jsem vidĕl Nejvyššího Boha, prvotní příčinu všeho.“ Po chvíli se znovu zamyslel: „Proč však Pán Viṣṇu řekl, že odnesl brāhmaṇovy dĕti z touhy vidĕt Kṛṣṇu? Proč by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, toužil vidĕt svou vlastní expanzi? Mohlo by jít o vliv nĕjaké mimořádné dočasné okolnosti, ale protože řekl didṛkṣuṇā místo didṛkṣatā – kde konkrétní přípona -ṣuṇā znamená trvalou, nikoliv dočasnou vlastnost – je třeba učinit závĕr, že vždy chtĕl vidĕt Kṛṣṇu a mĕ. I kdyby tomu tak bylo, proč nemohl jen spatřit Kṛṣṇu ve Dvārace? Pán Mahā-Viṣṇu je koneckonců všudypřítomný stvořitel vesmíru, který drží v ruce jako plod āmalaka. Je to snad proto, že nemohl vidĕt Kṛṣṇu ve Dvārace, jelikož Kṛṣṇa nikomu nedovoluje Ho spatřit beze svého zvláštního souhlasu?
A proč by také Pán Mahā-Viṣṇu, soucitný vládce všech brāhmaṇů, opakovanĕ trýznil vznešeného brāhmaṇu rok za rokem? Musel jednat tímto neobvyklým způsobem pouze proto, že se nedokázal vzdát své nesmírné touhy vidĕt Kṛṣṇu. Dobrá, mohl z tohoto důvodu jednat nevhodnĕ, ale proč nemohl poslat služebníka, aby brāhmaṇovy syny unesl? Proč musel přijít do Dvāraky osobnĕ? Byla jejich krádež z hlavního mĕsta Pána Kṛṣṇy tak obtížná, že nikdo kromĕ Viṣṇua samotného nemohl doufat v úspĕch? Chápu, že chtĕl brāhmaṇovi z mĕsta Pána Kṛṣṇy způsobit tolik úzkosti, aby to Kṛṣṇa nemohl snést a pak dovolil Pánu Viṣṇuovi Ho spatřit. Pán Viṣṇu inspiroval zoufalého brāhmaṇu, aby Kṛṣṇu osobnĕ zahrnul svými stížnostmi. Tak je jasné, že postavení Śrī Kṛṣṇy jako Boha je nadřazené postavení Pána Mahā-Viṣṇua.“
Po tĕchto úvahách Arjuna nevycházel z úžasu. Zeptal se Pána Kṛṣṇy, zda se jedná o skutečnosti, a Pán odpovĕdĕl, jak vypráví Hari-vaṁśa:
mad-darśanārthaṁ te bālā
hṛtās tena mahātmanā
viprārtham eṣyate kṛṣṇo
mat-samīpaṁ na cānyathā
„Pán, Nejvyšší Duše, ukradl dĕti, aby Mĕ spatřil. Vĕřil: ,Pouze kvůli brāhmaṇovi Mĕ Kṛṣṇa přijde navštívit, jinak ne.̀“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī uvádí, že Pán Kṛṣṇa Arjunovi dále řekl: „Nešel jsem tam ale kvůli brāhmaṇovi; šel jsem tam, Můj příteli, jen proto, abych Ti zachránil život. Kdybych na Vaikuṇṭhu cestoval kvůli brāhmaṇovi, učinil bych tak po únosu jeho prvního dítĕte.“
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho se tato zábava sice odehrála před bitvou na Kurukṣetře, ale je vyprávĕna zde na konci desátého zpĕvu pod obecnou hlavičkou svrchovanosti slávy Pána Kṛṣṇy.