SLOKA 20
nemaṁ viriñco na bhavo
na śrīr apy aṅga-saṁśrayā
prasādaṁ lebhire gopī
yat tat prāpa vimuktidāt
na—ne; imam—toto vznešené postavení; viriñcaḥ—Pán Brahmā; na—ani; bhavaḥ—Pán Śiva; na—ani; śrīḥ—bohyně štěstí; api—zajisté; aṅga-saṁśrayā—i když je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství; prasādam—milost; lebhire—získali; gopī—matka Yaśodā; yat tat—jako ta, kterou; prāpa—získala; vimukti-dāt—od Kṛṣṇy, jenž vysvobozuje z hmotného světa.
Ani Pán Brahmā, ani Pán Śiva, a dokonce ani bohyně štěstí, která je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže od Nejvyššího Pána, jenž vysvobozuje z hmotného světa, dostat takovou milost jako matka Yaśodā.
Toto je srovnání matky Yaśody s jinými oddanými Pána. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) je uvedeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya-jediným svrchovaným pánem je Kṛṣṇa a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Kṛṣṇa má transcendentální vlastnost bhṛtya-vaśyatā-podřizuje se svému služebníkovi (bhṛtya). A přestože je každý bhṛtya a Kṛṣṇa má tu vlastnost, že se podřizuje svým služebníkům, postavení matky Yaśody je nejvznešenější. Pán Brahmā je bhṛtya, Kṛṣṇův služebník, a je ādi-kavi, původní tvůrce tohoto vesmíru (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Přesto však nemohl získat takovou milost jako matka Yaśodā. Co se týče Pána Śivy, ten je označován za nejpřednějšího z vaiṣṇavů (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Ale kdo jsou Pán Brahma a Pán Śiva-vždyť bohyně štěstí, Lakṣmī, je Pánovou služebnicí, která Ho vždy doprovází, neboť je stále ve styku s Jeho tělem. Ani ona však nemohla dostat takovou milost. Proto byl Mahārāja Parīkṣit překvapen a uvažoval: “Co matka Yaśodā a Nanda Mahārāja udělali ve svých minulých životech, že dostali tak jedinečnou příležitost-být milujícím otcem a matkou Kṛṣṇy?”
V tomto verši jsou tři zápory: na, na, na. Když se něco opakuje třikrát-“to dělej, to dělej, to dělej”-je zřejmé, že se tím na danou skutečnost klade velký důraz. V tomto verši nacházíme na lebhire, na lebhire, na lebhire. Matka Yaśodā je však v nanejvýš vznešeném postavení, a proto se jí Kṛṣṇa zcela podřídil.
Rovněž významné je slovo vimuktidāt. Existují různé druhy osvobození, jako je sāyujya, sālokya, sārūpya, sārṣṭi a sāmīpya, ale vimukti znamená “zvláštní mukti”. Dosažení vimukti, “zvláštní mukti”, je přisuzováno tomu, kdo se po vysvobození dostal na úroveň prema-bhakti. Proto je zde uvedeno slovo na. O této vznešené úrovni zvané premā Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: premā pum-artho mahān. Matka Yaśodā jedná v tak vznešeném láskyplném vztahu přirozeně. Je tedy oddanou kategorie nitya-siddha, expanzí Kṛṣṇovy energie hlādinī. Pomocí té si Pán vychutnává transcendentální blaženost prostřednictvím expanzí, jimiž jsou zvláštní oddaní (ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ). Tito oddaní nepatří do kategorie sādhana-siddha.