SLOKA 10
tāḥ klinna-vastra-vivṛtoru-kuca-pradeśāḥ
siñcantya uddhṛta-bṛhat-kavara-prasūnāḥ
kāntaṁ sma recaka-jihīrṣayayopaguhya
jāta-smarotsmaya-lasad-vadanā virejuḥ
tāḥ — ony (královny Pána Kṛṣṇy); klinna — mokré; vastra — jejichž šaty; vivṛta — odhalovaly; ūru — stehna; kuca — ňader; pradeśāḥ — oblast; siñcantyaḥ — stříkající; uddhṛta — rozpuštĕných; bṛhat — velkých; kavara — z copů; prasūnāḥ — jejichž kvĕtiny; kāntam — jejich společníka; sma — vskutku; recaka — Jeho stříkačku; jihīrṣayayā — s touhou sebrat; upaguhya — objímající; jāta — projevovaly se; smara — chtivé touhy; utsmaya — se širokými úsmĕvy; lasad — zářivé; vadanāḥ — jejichž tváře; virejuḥ — vypadaly zářivĕ.
Pod promáčenými šaty královen byla patrná jejich stehna a ňadra. Kvĕtiny vetkané do jejich velkých copů se rozptýlily, zatímco stříkaly vodu na svého společníka a pod záminkou snahy Mu sebrat stříkačku Ho objímaly. Jeho dotekem vzrůstaly jejich chtivé touhy, až jim tváře zářily úsmĕvy. Takto královny Pána Kṛṣṇy zářily skvostnou krásou.