SLOKA 48
jayati jana-nivāso devakī-janma-vādo
yadu-vara-pariṣat svair dorbhir asyann adharmam
sthira-cara-vṛjina-ghnaḥ su-smita-śrī-mukhena
vraja-pura-vanitānāṁ vardhayan kāma-devam
jayati — žije ve vĕčné slávĕ; jana-nivāsaḥ — ten, který žije mezi lidskými bytostmi, jako jsou členové yaduovské dynastie, a je konečným útočištĕm všech živých bytostí; devakī-janma-vādaḥ — známý jako syn Devakī (Otcem či matkou Nejvyšší Osobnosti Božství se ve skutečnosti nemůže nikdo stát. Devakī-janma-vāda tedy znamená „ten, který je známý jako syn matky Devakī“. Je také známý jako syn matky Yaśody, Vasudevy a Nandy Mahārāje.); yadu-vara-pariṣat — obsluhovaný členy yaduovské dynastie nebo pastevci z Vṛndāvanu (kteří Nejvyššího Pána neustále doprovázejí a jsou Jeho vĕčnými služebníky); svaiḥ dorbhiḥ — svýma vlastníma rukama nebo skrze oddané, jako je Arjuna, kteří jsou jako Jeho vlastní ruce; asyan — zabíjející; adharmam — démony či bezbožné osoby; sthira-cara-vṛjina-ghnaḥ — ničitel veškerého neštĕstí všech živých bytostí, pohyblivých i nehybných; su-smita — neustále se usmívající; śrī-mukhena — svou překrásnou tváří; vraja-pura-vanitānām — vṛndāvanských dívek; vardhayan — zvĕtšující; kāma-devam — chtivé touhy.
Pán Śrī Kṛṣṇa je známý jako jana-nivāsa neboli konečné útočištĕ všech živých bytostí a také jako Devakī-nandana nebo Yaśodā-nandana, syn Devakī a Yaśody. Je vůdcem yaduovské dynastie a svýma mocnýma rukama zabíjí vše neblahé a také všechny bezbožné lidi. Svou přítomností ničí vše, co je nepříznivé pro veškeré pohyblivé i nehybné živé bytosti. Jeho blažená, usmívající se tvář neustále zvĕtšuje chtivé touhy gopī z Vṛndāvanu. Nechť je vždy slavný a šťastný!
Překlad a významy slov tohoto verše jsou převzaty z překladu Śrī Caitanya-caritāmṛty (Madhya 13.79) od Śrīly Prabhupādy. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho složil Śrīla Śukadeva Gosvāmī tento krásný verš, aby utĕšil ty, kdo naříkají nad skutečností, že Pán Kṛṣṇa neprojevoval své důvĕrné zábavy až do současnosti. Zde Śrī Śukadeva připomíná svým posluchačům, že je Pán v tomto svĕtĕ vĕčnĕ přítomný – ve svém svatém sídle, svém jménĕ a pronášení Jeho slávy. Tuto myšlenku vyjadřuje slovo jayati („je vítĕzný“), které je přítomném čase místo v minulém.
Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje tento verš v knize Kṛṣṇa takto: „Śrīla Śukadeva Gosvāmī tedy uzavírá popis nanejvýš vznešeného postavení Pána Kṛṣṇy touto chvalořečí: ,Ó Pane Kṛṣṇo, sláva Tobĕ. Jsi přítomen v srdci každé bytosti jako Paramātmā. Proto jsi znám jako Jananivāsa, neboli ten, který žije v srdci všech tvorů.̀ Bhagavad-gītā to potvrzuje: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati: ,Nejvyšší Pán ve svém rysu Paramātmy žije v srdci každého.̀ To však neznamená, že Kṛṣṇa neexistuje i oddĕlenĕ jako Nejvyšší Osobnost Božství. Māyāvādští filosofové uznávají všudypřítomný rys Parabrahmanu, ale když se Parabrahman neboli Nejvyšší Pán zjeví, myslí si, že k tomu došlo pod kontrolou hmotné přírody. Jelikož se Pán Kṛṣṇa zjevil jako syn Devakī, māyāvādští filosofové Ho považují za obyčejnou živou bytost, která se rodí v tomto hmotném svĕtĕ. Śukadeva Gosvāmī je proto varuje slovy devakī-janma-vādaḥ, podle nichž je Kṛṣṇa sice slavný jako syn Devakī, ale ve skutečnosti je Nadduše, všudypřítomný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.
Oddaní však chápou slova devakī-janma-vādaḥ jinak. Vĕdí, že Kṛṣṇa byl ve skutečnosti synem matky Yaśody. Třebaže se nejprve zjevil jako syn Devakī, okamžitĕ se přemístil na klín matky Yaśody a z Jeho dĕtských zábav se tĕšili matka Yaśodā a Nanda Mahārāja. Tuto skutečnost uznal sám Vasudeva, když se setkal s Nandou Mahārājem a Yaśodou na Kurukṣetře. Uznal, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou ve skutečnosti synové matky Yaśody a Nandy Mahārāje. Vasudeva a Devakī byli pouze Jejich formální otec a matka...
Śukadeva Gosvāmī poté oslavuje Pána jako toho, jehož ctí yadu-vara-pariṣat, snĕm yaduovské dynastie, a jako ničitele různých druhů démonů. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, mohl zabít všechny démony prostřednictvím svých různých hmotných energií, ale On je chtĕl zabít osobnĕ, aby je osvobodil. Kvůli zabíjení démonů Kṛṣṇa nemusel do tohoto hmotného svĕta přicházet; pouhou vůlí mohl zabít mnoho set tisíc démonů bez osobního úsilí. Ve skutečnosti však sestoupil kvůli svým čistým oddaným, aby si hrál jako dítĕ s matkou Yaśodou a Nandou Mahārājem a tĕšil obyvatele Dvāraky. Zabíjením démonů a chránĕním oddaných Pán Kṛṣṇa stanovil skutečnou náboženskou zásadu, kterou představuje pouze láska k Bohu. Následováním pravé náboženské zásady, lásky k Bohu, byly i živé bytosti známé jako sthira-cara zbaveny veškerého hmotného podmínĕní a přemístĕny do duchovního království. Sthira znamená stromy a rostliny, které se nemohou pohybovat, a cara označuje pohyblivá zvířata, zvláštĕ krávy. Kṛṣṇa bĕhem své přítomnosti osvobodil všechny stromy, opice a ostatní rostliny a zvířata, která Ho spatřila a sloužila Mu ve Vṛndāvanu a ve Dvārace.
Pán Kṛṣṇa je zvláštĕ oslavován, protože tĕší gopī a královny z Dvāraky. Śukadeva Gosvāmī opĕvuje Pána Kṛṣṇu pro Jeho okouzlující úsmĕv, jímž si podmanil nejen gopī z Vṛndāvanu, ale i královny z Dvāraky. Přesná slova použitá v této souvislosti jsou vardhayan kāma-devam. Ve Vṛndāvanu jako přítel mnoha gopī a ve Dvārace jako manžel mnoha královen Kṛṣṇa zvyšoval jejich smyslné touhy po požitku s Ním. Kvůli realizaci Boha či seberealizaci je třeba obvykle podstoupit tvrdou askezi po mnoho tisíc let a pak se může podařit Boha zrealizovat. Gopī a královny z Dvāraky však nejvyššího druhu osvobození dosáhly pouhým zvyšováním svých smyslných tužeb radovat se s Kṛṣṇou jako se svým přítelem či manželem.“
Tímto způsobem Śrīla Prabhupāda úžasnĕ vysvĕtluje význam tohoto verše předneseného Śukadevou Gosvāmīm, který shrnuje zábavy Pána Kṛṣṇy.