SLOKA 3

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenal, že obyčejní lidé si mohli sice myslet, že Pán již odstranil břemeno Zemĕ tím, že pozabíjel démony, znovu zavedl dharmu a tak dále, ale samotný Pán Śrī Kṛṣṇa si byl vĕdom dalšího nebezpečí, a to z bezbožných činností členů své vlastní rodiny, kteří nejednali správným způsobem. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že spravedlivý král odmítne potrestat svého nepřítele, je-li tento nepřítel nevinný, ale potrestá vlastního syna, pokud si to syn skutečnĕ zaslouží. I když jsou tedy v očích svĕta členové Pánovy dynastie vždy hodni uctívání, Pán Kṛṣṇa si všiml, že díky důvĕrnému styku s Ním se v nĕkterých členech yaduovské dynastie probudila lhostejnost vůči Jeho vůli. Jelikož tito náladoví členové yaduovské dynastie mohli jako příbuzní Nejvyšší Osobnosti Božství dĕlat, co se jim zachtĕlo, jistĕ by svĕtu způsobili velké neštĕstí a pošetilí lidé by toto náladové jednání pokládali za vůli Kṛṣṇy. Proto Pán, jehož touhy jsou nepředstavitelné, začal zvažovat potřebu zničit lhostejné a pohrdavé členy yaduovského rodu.

Z pohledu obyčejných lidí byli všichni démoni usmrceni bĕhem zábav Nejvyššího Pána ve Dvārace a Mathuře a také bĕhem bitvy na Kurukṣetře a Zemĕ již byla svého břemene zbavena. Pán Śrī Kṛṣṇa ji však chtĕl ještĕ zbavit zbývající zátĕže v podobĕ namyšlených členů své vlastní rodiny, a proto je přemístil jinam tak, že mezi nimi vyvolal bratrovražedný spor. Tak připravil podmínky pro svůj vlastní odchod z planety Zemĕ.

Śrīdhara Svāmī poukazuje na to, že slovo bāhubhiḥ, „svými pažemi“, je použito v plurálu (nikoli v duálu), aby vyjádřilo, že Pán zařídil zničení yaduovské dynastie ve své čtyřruké podobĕ. Původní Kṛṣṇova podoba Govindy je dvouruká, ale zabití všech démonů na Zemi a nakonec odstranĕní členů vlastní rodiny, kteří byli přítĕží, Pán uskutečnil prostřednictvím úplné části čtyřrukého Nārāyaṇa. Nĕkdo se může zeptat: Pokud určití členové yaduovského rodu přestali dbát na Pánovu vůli, proč se nevzepřeli Jeho plánu odstranit je ze Zemĕ? Proto je zde slovo aprameyaḥ, které vyjadřuje, že nikdo, ani členové Pánovy vlastní rodiny, nemohl znát Jeho vůli v plném rozsahu.

Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí další důvod pro zničení yaduovské dynastie. Zdůrazňuje, že činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství by se nikdy nemĕly pokládat za obyčejné hmotné činnosti. Ani Pánovi společníci nejsou obyčejné osoby. I když Pán Kṛṣṇa zdánlivĕ inkarnuje v tomto svĕtĕ na nĕjaký čas a potom odchází, je třeba vĕdĕt, že Nejvyšší Pán vĕčnĕ sídlí se svým doprovodem ve svých různých sídlech v duchovním nebi, jako je Śrī Gokula, Mathurā a Dvārakā. Členové yaduovské dynastie jsou Pánovi vĕční společníci, a proto nesnesou od Pána odloučení. Jelikož se Kṛṣṇa chystal ukončit své pozemské zábavy, kdyby zde Yaduovce ponechal, byli by Jeho nepřítomností tak rozrušení, že by ve svém velice znepokojeném stavu mysli tyranizovali a zničili Zemi. Proto Kṛṣṇa zařídil, aby yaduovská dynastie odešla dříve než On sám.

Śrīla Jīva Gosvāmī dochází k závĕru, že z konečného hlediska nelze členy yaduovské dynastie nikdy považovat za bezbožné. Vaiṣṇavští ācāryové uvádĕjí, že příbĕh o odchodu yaduovské dynastie má zvláštĕ pomoci podmínĕným duším vysvobodit se z pout materialistického života. Nikdo ve třech svĕtech nebyl tak mocný a vznešený jako Yaduovci. Nejvyšší Osobnost Božství vlastní nekonečný majestát všeho druhu – krásu, sílu, poznání, slávu a tak dále – a členové yaduovské dynastie byli jako Pánovi osobní společníci také obdařeni nepředstavitelným majestátem. Když tedy vidíme, jak je bratrovražedná válka náhle připravila o všechno pozemské vlastnictví a dokonce i o život, můžeme pochopit, že v hmotném svĕtĕ neexistuje žádné trvalé postavení. Jinak řečeno, členové yaduovské dynastie jsou sice vĕční společníci Pána a byli okamžitĕ přemístĕni na jinou planetu, kde se Pán zjevil, ale jejich náhlý odchod prostřednictvím bratrovražedné války má přesvĕdčit podmínĕné duše o dočasné povaze tohoto svĕta. Zdánlivá lhostejnost či nepřátelství jistých členů yaduovské dynastie vůči Kṛṣṇovi by tedy nemĕly být pokládány za známky jejich bezbožnosti. Celou situaci způsobil Pán Kṛṣṇa pro ponaučení podmínĕných duší. V této souvislosti Śrīla Jīva Gosvāmī cituje nĕkolik veršů z Bhāgavatamu, aby dokázal, že členové yaduovské dynastie získali své vznešené zrození v Pánovĕ rodinĕ nesčetnými zbožnými činy a úplnou pohroužeností do myšlenek na Pána Kṛṣṇu. Je řečeno, že když spali, sedĕli, chodili a mluvili, nedokázali myslet sami na sebe, neboť mysleli jen na Kṛṣṇu.

V prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.15.33) komentuje Śrīla Prabhupāda odchod yaduovské dynastie takto: „Když slunce zapadne, neznamená to, že je s ním konec. Znamená to, že se ztratilo z našeho dohledu. Také konec Pánovy mise na určité planetĕ nebo v určitém vesmíru znamená pouze to, že zmizel z našeho dohledu. Konec yaduovské dynastie rovnĕž neznamená, že byla zničena. Odešla zároveň s Pánem z našich očí.“