KAPITOLA PRVNÍ

SLOKA 1: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Śrī Kṛṣṇa, doprovázený Balarāmou a obklopený členy yaduovské dynastie, se postaral o zabití mnoha démonů. Poté, aby Zemi ještĕ více ulehčil, uspořádal velkou bitvu na Kurukṣetře, při níž náhle vypuklo násilí mezi Kuruovci a Pāṇḍuovci.

SLOKA 2: Jelikož byli Pāṇḍuovi synové rozlíceni četnými urážkami svých nepřátel, jako byla podvodná hra v kostky, slovní urážky, uchopení Draupadī za vlasy a mnoho jiných surovostí, Nejvyšší Pán Pāṇḍuovce použil jako bezprostřední příčinu vykonání své vůle. Pod záminkou bitvy na Kurukṣetře nechal Pán Kṛṣṇa všechny krále, kteří zatĕžovali Zemi, shromáždit svá vojska na protilehlých stranách bojištĕ, a když je pomocí války pozabíjel, Zemĕ byla zbavena svého břemene.

SLOKA 3: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, použil yaduovskou dynastii, kterou vlastnoručnĕ chránil, k odstranĕní králů, jež se svými vojsky tvořili břemeno této Zemĕ. Potom nevyzpytatelný Pán uvažoval: „I když nĕkdo může říci, že zátĕž Zemĕ už je pryč, podle Mého názoru ještĕ pryč není, protože zde stále zůstává samotná yaduovská dynastie, jejíž síla je pro Zemi nesnesitelná.“

SLOKA 4: Pán Kṛṣṇa si říkal: „Žádná vnĕjší síla nemůže nikdy způsobit porážku tohoto rodu, yaduovské dynastie, jejíž členové jsou Mi vždy zcela odevzdaní a mají neomezený majestát. Pokud však podnítím hádku v jejich řadách, pak tento spor zapůsobí jako požár vzniklý třením bambusů v háji. Pak dosáhnu svého zámĕru a vrátím se do svého vĕčného sídla.“

SLOKA 5: Můj milý králi Parīkṣite, když se svrchovaný všemocný Pán, jehož touha se vždy splní, takto rozhodl, odstranil svoji rodinu pod záminkou kletby vyřknuté shromáždĕnými brāhmaṇy.

SLOKA 6-7: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je zdrojem veškeré krásy. Vše krásné pochází z Nĕho a Jeho osobní podoba je tak přitažlivá, že odvádí oči ode všeho ostatního, co pak ve srovnání s Ním vypadá jako krásy zbavené. Když byl Pán Kṛṣṇa na Zemi, přitahoval oči všech lidí. Když mluvil, Jeho slova poutala mysl všech, kdo na nĕ vzpomínali. Když lidé vidĕli Jeho stopy, byli k Nĕmu přitahováni, a tak chtĕli Pánu a Jeho následovníkům nabízet činnosti svých tĕl. Takto Kṛṣṇa velmi snadno rozšířil svoji slávu, která je po celém svĕtĕ opĕvována tĕmi nejvznešenĕjšími a nejdůležitĕjšími védskými verši. Pán Kṛṣṇa vzal v úvahu, že pouhým nasloucháním o této slávĕ a jejím opĕvováním podmínĕné duše, které se v budoucnu narodí, překonají temnotu nevĕdomosti. Byl s tím spokojen, a tak se odebral na místo, kam si přál.

SLOKA 8: Král Parīkṣit se zeptal: Jak mohli brāhmaṇové proklít Vṛṣṇiovce, kteří byli vždy uctiví a štĕdří k brāhmaṇům, kteří vždy sloužili starším a vznešeným osobnostem a jejichž mysli byly vždy zcela pohroužené do myšlenek na Pána Kṛṣṇu?

SLOKA 9: Král Parīkṣit se dále tázal: Co bylo pohnutkou k tomuto prokletí? V čem spočívalo, ó nejčistší z dvojzrozených? A jak mohl vzniknout takový nesoulad mezi Yaduovci, kteří sdíleli stejný cíl života? Prosím, povĕz mi o tom všem.

SLOKA 10: Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán, jehož tĕlo bylo souhrnem všeho krásného, po dobu svého pobytu na Zemi svĕdomitĕ konal ty nejpříznivĕjší činnosti, i když ve skutečnosti byl již co se týče všech svých tužeb spokojený bez vynaložení jakéhokoliv úsilí. Tento Pán, jehož oslavování je ušlechtilé samo o sobĕ, setrvával ve svém sídle a užíval si života, ale v jednu chvíli se rozhodl zničit svoji dynastii, neboť Mu stále ještĕ zbývalo vykonat jistou malou část svých povinností.

SLOKA 11-12: Mudrci Viśvāmitra, Asita, Kaṇva, Durvāsā, Bhṛgu, Aṅgirā, Kaśyapa, Vāmadeva, Atri a Vasiṣṭha společnĕ s Nāradou a dalšími jednou konali plodonosné obřady, které udílejí hojné zbožné výsledky, přinášejí velké štĕstí a z celého svĕta snímají hříchy Kali-yugy už jen tím, že se o nich mluví. Mudrci tyto obřady uskutečnili se všemi náležitostmi v domĕ hlavního z Yaduovců, Vasudevy, otce Pána Kṛṣṇy. Když Pán Kṛṣṇa, který žil ve Vasudevovĕ domĕ jako zosobnĕný čas, po ukončení obřadů mudrce uctivĕ poslal pryč, odebrali se na svaté místo zvané Piṇḍāraka.

SLOKA 13-15: Na toto svaté místo přivedli chlapci z yaduovské dynastie Sāmbu, syna Jāmbavatī, převlečeného za ženu. Rozvernĕ přistoupili ke shromáždĕným velkým mudrcům, uchopili jejich nohy a nestydatĕ se jich zeptali s předstíranou pokorou: „Ó učení brāhmaṇové, tato černooká tĕhotná žena se vás chce na nĕco zeptat, ale sama si netroufá. Zanedlouho porodí a velmi si přeje mít syna. Jelikož jste všichni velcí mudrci s neomylným zrakem, řeknĕte nám prosím, zda bude její dítĕ chlapec nebo dívka.“

SLOKA 16: Mudrci, zesmĕšnĕní tímto podvodem, se rozzlobili, ó králi, a řekli chlapcům: „Vy hlupáci! Porodí vám železný kyj, který zničí celou vaši dynastii.“

SLOKA 17: Když chlapci uslyšeli kletbu mudrců, lekli se, rychle odhalili Sāmbovo břicho, a tam skutečnĕ spatřili železný kyj.

SLOKA 18: Mladíci z yaduovské dynastie zvolali: „Co jsme to udĕlali? My nešťastníci! Co nám řeknou naši příbuzní?“ S tĕmito slovy a velmi rozrušení se vrátili do svých domovů. Kyj vzali s sebou.

SLOKA 19: Yaduovští chlapci, jejichž krásné obličeje zcela povadly, přinesli kyj do královského shromáždĕní a v přítomnosti všech Yaduovců sdĕlili králi Ugrasenovi, co se stalo.

SLOKA 20: Ó králi Parīkṣite, když obyvatelé Dvāraky slyšeli o brāhmaṇské kletbĕ, jež nikdy neselhává, a spatřili kyj, užasli a zmocnily se jich obavami.

SLOKA 21: Yaduovský král Āhuka [Ugrasena] nechal kyj rozdrtit na prášek, který pak se zbylým kusem železa osobnĕ hodil do vod oceánu.

SLOKA 22: Kus železa spolkla jistá ryba a železná zrnka vynesly vlny zpátky na břeh, kde zůstala v zemi a vyrostlo z nich vysoké, ostré rákosí.

SLOKA 23: Tu rybu v oceánu chytli společnĕ s dalšími rybami do sítĕ rybáři. Kus železa z jejího žaludku si vzal lovec Jarā, který si ho upevnil jako hrot na konec šípu.

SLOKA 24: Nejvyšší Pán dobře vĕdĕl, jaký význam všechny tyto události mají, ale přestože byl schopný brāhmaṇskou kletbu odvrátit, nepřál si tak učinit. Naopak ve své podobĕ času tento vývoj situace rád schválil.