SLOKA 4
naivānyataḥ paribhavo ’sya bhavet kathañcin
mat-saṁśrayasya vibhavonnahanasya nityam
antaḥ kaliṁ yadu-kulasya vidhāya veṇu-
stambasya vahnim iva śāntim upaimi dhāma
na — ne; eva — jistĕ; anyataḥ — z jiného důvodu; paribhavaḥ — porážka; asya — tohoto (rodu); bhavet — může být; kathañcit — jakýmkoliv způsobem; mat-saṁśrayasya — který se Mi zcela odevzdal; vibhava — s jeho silou; unnahanasya — neomezenou; nityam — vždy; antaḥ — uvnitř; kalim — hádku; yadu-kulasya — yaduovské dynastie; vidhāya — když vyvolám; veṇu-stambasya — skupiny bambusů; vahnim — požár; iva — jako; śāntim — klid; upaimi — získám; dhāma — Mé vĕčné osobní sídlo.
Pán Kṛṣṇa si říkal: „Žádná vnĕjší síla nemůže nikdy způsobit porážku tohoto rodu, yaduovské dynastie, jejíž členové jsou Mi vždy zcela odevzdaní a mají neomezený majestát. Pokud však podnítím hádku v jejich řadách, pak tento spor zapůsobí jako požár vzniklý třením bambusů v háji. Pak dosáhnu svého zámĕru a vrátím se do svého vĕčného sídla.“
Pán Kṛṣṇa sice chtĕl zařídit odchod členů yaduovské dynastie, ale byli to příslušníci Jeho vlastní rodiny, takže je nemohl zabít sám, jak předtím zabil mnoho démonů. Nĕkdo se může zeptat, proč Pán Kṛṣṇa nezařídil, aby je zabili druzí. Proto je v této sloce řečeno: naivānyataḥ paribhavo 'sya bhavet kathañcit – vzhledem k tomu, že yaduovská dynastie byla Pánovou vlastní rodinou, nikdo ve vesmíru, včetnĕ polobohů, nebyl schopen její členy zabít. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že nikdo ve vesmíru ve skutečnosti nebyl schopen členy yaduovské dynastie ani urazit, natož je porazit či usmrtit. Důvod je zde uvedený slovy mat-saṁśrayasya. Členové yaduovské dynastie byli zcela odevzdaní Kṛṣṇovi, a proto byli vždy pod Jeho osobní ochranou. Říká se: māre kṛṣṇa rākhe ke, rākhe kṛṣṇa māre ke – pokud Kṛṣṇa nĕkoho chrání, nikdo ho nemůže zabít, a chce-li Kṛṣṇa nĕkoho zabít, nikdo ho nemůže ochránit. Kṛṣṇa původnĕ požádal všechny své společníky a s nimi i polobohy, aby se zjevili na Zemi a asistovali Mu v Jeho zábavách. Teď, když se Jeho zábavy na této planetĕ chýlily ke konci a mĕly se přesunout na jinou planetu v jiném vesmíru, chtĕl Kṛṣṇa odstranit všechny své společníky ze Zemĕ, aby v Jeho nepřítomnosti nebyli přítĕží. Jelikož mocnou yaduovskou dynastii, která byla osobní rodinou a vojskem Pána, nemohl nikdo porazit, Kṛṣṇa v ní vyvolal vnitřní spor, jako když vítr v bambusovém lese nĕkdy způsobí vzájemné tření bambusů a rozpoutá požár, který pohltí celý les.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī podotýká, že když obyčejní lidé slyší o dobrodružstvích yaduovského rodu, mohli by si myslet, že hrdinové yaduovské dynastie jsou hodni stejného uctívání jako Kṛṣṇa nebo že jsou to nezávislí vládci. Jinými slovy, lidé znečištĕní māyāvādskou filozofií by mohli vidĕt yaduovskou dynastii na stejné úrovni s Kṛṣṇou. Proto Kṛṣṇa svým plánovaným zničením yaduovské dynastie dokázal, že ani ta nejmocnĕjší živá bytost se Nejvyššímu Pánu nikdy nevyrovná ani Ho nemůže překonat.