SLOKA 11
tasmāj jijñāsayātmānam
ātma-sthaṁ kevalaṁ param
saṅgamya nirased etad
vastu-buddhiṁ yathā-kramam
tasmāt — proto; jijñāsayā — díky rozvoji poznání; ātmānam — na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství; ātma — ve svém nitru; stham — sídlícího; kevalam — čistého; param — transcendentálního a svrchovaného; saṅgamya — když se obrátí na základĕ realizovaného poznání; niraset — mĕl by se vzdát; etat — této; vastu — v hmotných objektech; buddhim — představy reality; yathā-kramam — postupnĕ, krok za krokem.
Rozvíjením poznání by tedy mĕl človĕk vyhledat Nejvyšší Osobnost Božství ve svém nitru. Až pochopí Pánovu čistou, transcendentální existenci, mĕl by se postupnĕ vzdát mylného vidĕní hmotného svĕta jako nezávislé reality.
Slova yathā-kramam („krok za krokem“) znamenají, že když si človĕk uvĕdomí, že se liší od hrubohmotného tĕla, mĕl by se pak víc a víc odpoutávat od hmotných mentálních pochodů. Etad vastu-buddhim v tomto verši znamená vidĕt hmotný svĕt, jako kdyby existoval nezávisle. Správný pohled je, že všechny vĕci pocházejí z Absolutní Pravdy.
Pravý plod poznání človĕk získá tehdy, když se správnĕ ztotožní s vĕčnou duchovní podobou. Pán je vĕčnĕ projevený ve své vĕčné podobĕ a živá bytost je podobnĕ projevená ve své vĕčné podobĕ Pánova milujícího služebníka. Pokud se mylnĕ domníváme, že dočasné, iluzorní hmotné objekty jsou skutečné, je poznání naší vĕčné duchovní podoby zahalené nevĕdomostí. Pokud ale človĕk medituje o Pánovĕ svrchované přítomnosti ve všem, může se vrátit do normálního, blaženého stavu duchovního života. Každá lidská bytost by mĕla s vážností usilovat o poznání Absolutní Pravdy, jak v tomto verši vyjadřuje slovo jijñāsayā.