SLOKA 36-37
kathaṁ varteta viharet
kair vā jñāyeta lakṣaṇaiḥ
kiṁ bhuñjītota visṛjec
chayītāsīta yāti vā
etad acyuta me brūhi
praśnaṁ praśna-vidāṁ vara
nitya-baddho nitya-mukta
eka eveti me bhramaḥ
katham — jak; varteta — existuje; viharet — užívá si; kaiḥ — čím; vā — nebo; jñāyeta — lze ho poznat; lakṣaṇaiḥ — podle příznaků; kim — jakých; bhuñjīta — bude jíst; uta — a; visṛjet — bude vymĕšovat; śayīta — bude ležet; āsīta — bude sedĕt; yāti — jde; vā — nebo; etat — tuto; acyuta — ó Acyuto; me — mnĕ; brūhi — vysvĕtli; praśnam — otázku; praśna-vidām — ze všech tĕch, kdo umĕjí odpovídat na otázky; vara — ó nejlepší; nitya-baddhaḥ — vĕčnĕ podmínĕný; nitya-muktaḥ — vĕčnĕ osvobozený; ekaḥ — jeden; eva — jistĕ; iti — takto; me — moje; bhramaḥ — zmatenost.
Ó můj Pane Acyuto, o stejné živé bytosti se nĕkdy říká, že je vĕčnĕ podmínĕná, a jindy je označena za vĕčnĕ osvobozenou. Nechápu tedy její skutečné postavení. Ty jsi, můj Pane, nejlepší z tĕch, kdo umĕjí zkušenĕ zodpovídat filozofické otázky. Popiš mi prosím příznaky, podle kterých se dá rozlišit mezi vĕčnĕ osvobozenou živou bytostí a tou, která je vĕčnĕ podmínĕná. Jaké mohou být rozdíly v jejich postavení, ve způsobu, jak se tĕší ze života, jak jedí, vymĕšují, leží, sedí nebo chodí?
V předchozích verších vysvĕtlil Pán Kṛṣṇa Uddhavovi, že vĕčnĕ osvobozená duše se nachází mimo vliv tří kvalit hmotné přírody. Podle čeho je možné ji poznat, pokud je i nad nejvyšší kvalitou dobra? Ten, kdo se mylnĕ ztotožňuje s kvalitami přírody, které vytvářejí jeho vlastní hmotné tĕlo, je spoutaný iluzí. Oproti tomu ten, kdo se dostane nad kvality přírody, je osvobozený. Při bĕžných činnostech jako je jedení, vymĕšování, zábava, sezení či spaní se však osvobozená i podmínĕná duše jeví stejnĕ. Proto se Uddhava ptá: „Podle jakých příznaků poznám, že jedna živá bytost provádí tyto vnĕjší činnosti bez vlivu falešného ega a jak poznám toho, kdo jedná pod vlivem iluzorního pouta hmotné totožnosti? To je obtížné, protože bĕžné tĕlesné činnosti osvobozených i podmínĕných osob vypadají podobnĕ.“ Uddhava se obrací na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, přijímá Ho za svého duchovního mistra a chce být osvícen ohlednĕ toho, jak má chápat rozdíly mezi hmotným a duchovním životem.
Když se živá bytost nĕkdy nazývá vĕčnĕ podmínĕná, jak je možné ji kdy pokládat za vĕčnĕ osvobozenou a naopak? Toto je zjevný protiklad, který Nejvyšší Osobnost Božství vyjasní.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k desáté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Povaha plodonosného jednání“.