SLOKA 19
evaṁ gadiḥ karma gatir visargo
ghrāṇo raso dṛk sparśaḥ śrutiś ca
saṅkalpa-vijñānam athābhimānaḥ
sūtraṁ rajaḥ-sattva-tamo-vikāraḥ
evam — takto; gadiḥ — řeč; karma — činnosti rukou; gatiḥ — činnosti nohou; visargaḥ — činnosti genitálií a konečníku; ghrāṇaḥ — čich; rasaḥ — chuť; dṛk — zrak; sparśaḥ — hmat; śrutiḥ — sluch; ca — také; saṅkalpa — činnosti mysli; vijñānam — činnosti inteligence a vĕdomí; atha — navíc; abhimānaḥ — činnosti falešného ega; sūtram — činnost pradhāny, subtilní příčiny hmotné přírody; rajaḥ — kvality vášnĕ; sattva — dobra; tamaḥ — a nevĕdomosti; vikāraḥ — promĕna.
Činnosti aktivních smyslových orgánů – hlasového ústrojí, rukou, nohou, genitálií a konečníku – a činnosti poznávacích smyslových orgánů – nosu, jazyka, očí, kůže a uší – společnĕ s činnostmi subtilních smyslů, totiž mysli, inteligence, vĕdomí a falešného ega, jakož i činnost subtilní pradhāny a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody – to vše je třeba chápat jako Mou hmotnĕ projevenou podobu.
Slovem gadi neboli „řeč“ Pán uzavírá své pojednání o svém projevení ve védských vibracích a popisuje činnosti ostatních aktivních smyslových orgánů a také poznávacích smyslových orgánů, subtilní činnosti vĕdomí, pradhāny a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody. Osoba vĕdomá si Kṛṣṇy vidí celý hmotný svĕt jako projev Pánových energií. Hmotné uspokojování smyslů tedy nemá zákonné oprávnĕní, neboť vše je expanzí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a vše patří Jemu. Ten, kdo pochopí, jak se Pán expandoval do jemnohmotných a hrubohmotných projevů, se vzdá touhy žít v tomto svĕtĕ. V duchovním svĕtĕ je všechno vĕčné, plné blaženosti a poznání. Výlučným rysem hmotného svĕta je, že tady živá bytost sní o tom, že je sama pánem. Rozumný človĕk, který se vzdal této halucinace, v království māyi nenachází nic lákavého a tak se vrací domů, zpátky k Bohu.