SLOKA 20
ayaṁ hi jīvas tri-vṛd abja-yonir
avyakta eko vayasā sa ādyaḥ
viśliṣṭa-śaktir bahudheva bhāti
bījāni yoniṁ pratipadya yadvat
ayam — toto; hi — jistĕ; jīvaḥ — nejvyšší živá bytost dávající život ostatním; tri-vṛt — obsahující tři kvality hmotné přírody; abja — vesmírného lotosového kvĕtu; yoniḥ — zdroj; avyaktaḥ — neprojevený (hmotnĕ); ekaḥ — sám; vayasā — časem; saḥ — On; ādyaḥ — vĕčný; viśliṣṭa — rozdĕlený; śaktiḥ — energie; bahudhā — v mnoha částech; iva — jako; bhāti — jeví se; bījāni — semena; yonim — do pole; pratipadya — poté, co zapadají; yat-vat — jako.
Když je do pole zaseto mnoho semen, pak z jediného zdroje – půdy – vyroste nespočet stromů, keřů, zeleniny a podobnĕ. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž dává život všem a je vĕčný, původnĕ existuje mimo vesmírný projev. Pán, v nĕmž spočívají tři kvality přírody a jenž je zdrojem vesmírného lotosového kvĕtu, ve kterém se celý vesmír projevuje, však časem rozdĕluje své hmotné energie, a tak se projeví v nesčetnĕ mnoha podobách, přestože je jeden.
Śrīla Vīrarāghavācārya komentuje, že nĕkdo se může ptát, komu skutečnĕ patří vesmírný projev s polobohy, lidmi, zvířaty, rostlinami, planetami, meziplanetárním prostorem a tak dále. Pán Kṛṣṇa nyní odstraňuje jakékoliv pochyby ohlednĕ zdroje vesmírného projevu. Slovo tri-vṛt vyjadřuje, že tři kvality přírody nejsou nezávislé, ale podléhají vyšší kontrole. Přípona vṛt se vztahuje na vartanam, „existenci“ tří kvalit hmotné přírody v Nejvyšší Osobnosti Božství. Když rozebereme výraz abja-yoni, ap znamená „voda“ a ja vyjadřuje „zrození“. Abja je tedy složitý hmotný vesmír, který vyrůstá z Garbhodakaśāyī Viṣṇua ležícího na oceánu Garbhodaka. Yoni neboli „zdroj“ poukazuje na Osobnost Božství a abja-yoni tedy znamená, že Pán je zdrojem všech vesmírných projevů; veškeré stvoření se odehrává v Pánovi. Jelikož tři kvality hmotné přírody podléhají svrchované kontrole Pána, hmotné objekty bezmocnĕ procházejí stvořením a zničením uvnitř vesmírného obalu podle Pánovy vůle. Slovo avyakta označuje Pánovu subtilní duchovní podobu, která jediná existovala před hmotným stvořením. Pánova původní, duchovní podoba se nerodí, nemĕní ani neumírá – je vĕčná. Pánovy hmotné energie se časem rozdĕlují a projevují jako tĕla, majetek tĕl, smyslové objekty, tĕlesné expanze, falešné ego a mylný pocit vlastnictví. Takto Pán expanduje svou vĕdomou živou energii zvanou jīva-śakti, která se projevuje v nesčetných hmotných podobách – v tĕlech lidí, polobohů, zvířat a tak dále. Z příkladu semen zasetých do pole můžeme pochopit, že nesčetné projevy mohou vzniknout z jediného zdroje. Také Pán je sice jeden, ale expandováním svých různých energií se projevuje v nesčetných podobách.