SLOKA 1
śrī-bhagavān uvāca
sattvaṁ rajas tama iti
guṇā buddher na cātmanaḥ
sattvenānyatamau hanyāt
sattvaṁ sattvena caiva hi
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; sattvam — dobro; rajaḥ — vášeň; tamaḥ — nevĕdomost; iti — takto známé; guṇāḥ — kvality hmotné přírody; buddheḥ — vztahují se k hmotné inteligenci; na — ne; ca — také; ātmanaḥ — k duši; sattvena — hmotnou kvalitou dobra; anyatamau — zbývající dvĕ (vášeň a nevĕdomost); hanyāt — mohou být zničeny; sattvam — hmotná kvalita dobra; sattvena — očištĕným dobrem; ca — také (může být zničena); eva — jistĕ; hi — vskutku.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Tři kvality hmotné přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost – se týkají hmotné inteligence a nikoliv duchovní duše. Rozvojem hmotného dobra je možné překonat kvality vášnĕ a nevĕdomosti a kultivací transcendentálního dobra je možné se oprostit i od hmotného dobra.
Dobro v hmotném svĕtĕ nikdy neexistuje v čisté podobĕ. Proto je všeobecnĕ známé, že na hmotné úrovni nejedná nikdo bez osobní motivace. V hmotném svĕtĕ je dobro vždy smíšené s jistým množstvím vášnĕ a nevĕdomosti, zatímco duchovní neboli očištĕné dobro (viśuddha-sattva) představuje dokonalou úroveň osvobození. Lidé bývají pyšní na svou hmotnou upřímnost a soucit, ale človĕk, který si není plnĕ vĕdomý Kṛṣṇy, říká jen pravdy, které nejsou v konečném smyslu významné a udílí milost, která v konečném smyslu nikomu nepomůže. Bĕh hmotného času odstraňuje všechny situace a osoby z hmotné scény, a proto se naše takzvaná milost a pravdomluvnost týkají situací, které zakrátko nebudou existovat. Skutečná pravda je vĕčná a skutečná milost znamená přivádĕt lidi k vĕčné pravdĕ. Přesto může být pro obyčejného človĕka kultivace hmotného dobra předbĕžným krokem na cestĕ k vĕdomí Kṛṣṇy. V desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu je například řečeno, že zábavy Pána Kṛṣṇy nemůže pochopit človĕk zvyklý jíst maso. Pokud však osoba rozvíjí hmotnou kvalitu dobra, může se stát vegetariánem a snad i začít oceňovat vznešený proces rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy. Jelikož v Bhagavad-gītĕ je jasnĕ řečeno, že hmotné kvality přírody se ve své převaze neustále střídají, pokročilého postavení na úrovni hmotného dobra je třeba využít k pokroku na transcendentální úroveň. Jinak nás otáčení kola času opĕt uvrhne do temnoty hmotné nevĕdomosti.