SLOKA 2
sattvād dharmo bhaved vṛddhāt
puṁso mad-bhakti-lakṣaṇaḥ
sāttvikopāsayā sattvaṁ
tato dharmaḥ pravartate
sattvāt — z kvality dobra; dharmaḥ — náboženské zásady; bhavet — povstávají; vṛddhāt — které jsou posílené; puṁsaḥ — osoby; mat-bhakti — oddanou službou Mnĕ; lakṣaṇaḥ — charakterizované; sāttvika — vĕcí, jež náležejí ke kvalitĕ dobra; upāsayā — vážnou kultivací; sattvam — kvality dobra; tataḥ — z této kvality; dharmaḥ — náboženské zásady; pravartate — vznikají.
Když se živá bytost upevní v kvalitĕ dobra, začnou se výraznĕ projevovat náboženské zásady charakterizované oddanou službou Mnĕ. Posilovat kvalitu dobra je možné kultivací vĕcí, které k ní již náležejí. Tak vznikají náboženské zásady.
Tři kvality hmotné přírody se neustále navzájem střetávají a soupeří o převahu. Jak je tedy možné, že kvalita dobra může kvality vášnĕ a nevĕdomosti překonat? Zde Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje, jak se může živá bytost upevnit v kvalitĕ dobra, ze které automaticky vznikají náboženské zásady. Ve čtrnácté kapitole Bhagavad-gīty Pán Kṛṣṇa podrobnĕ rozebírá, které vĕci spadají do dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Když si tedy človĕk vybírá jídlo, postoje, činnosti, způsoby odpočinku a tak dále striktnĕ na úrovni kvality dobra, bude se nacházet pod jejím vlivem. Sattva-guṇa, kvalita dobra, je přínosná v tom, že vytváří náboženské zásady, jejichž cílem a charakteristikou je oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi. Bez této oddané služby Pánu je kvalita dobra pokládána za neužitečnou a pouze za další aspekt hmotného klamu. Slovo vṛddhāt, „posílená, zvĕtšená“, jasnĕ naznačuje, že je třeba dospĕt na úroveň viśuddha-sattvy, očištĕného dobra. Slovo vṛddhāt vyjadřuje nárůst a ten by se nemĕl zastavit, dokud není dosaženo úplné zralosti. Úplná zralost dobra se nazývá viśuddha-sattva, neboli transcendentální úroveň nedotčená jakoukoliv jinou kvalitou. Ve stavu čistého dobra se automaticky projevuje veškeré poznání a živá bytost může snadno pochopit svůj vĕčný láskyplný vztah s Pánem Kṛṣṇou. To je pravý význam a účel dharmy neboli náboženských zásad.
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti podotýká, že nárůst kvality dobra posiluje náboženské zásady a povzbuzené následování náboženských zásad posiluje kvalitu dobra. Tímto způsobem je možné se dostávat výš a výš do nálady duchovního štĕstí.