SLOKA 22
vastuno yady anānātva
ātmanaḥ praśna īdṛśaḥ
kathaṁ ghaṭeta vo viprā
vaktur vā me ka āśrayaḥ
vastunaḥ — základní reality; yadi — jestliže; anānātve — v představĕ neexistence individuality; ātmanaḥ — jīvy; praśnaḥ — otázka; īdṛśaḥ — taková; katham — jak; ghaṭeta — je možné či vhodné; vaḥ — vás, kteří se ptáte; viprāḥ — ó brāhmaṇové; vaktuḥ — toho, jenž mluví; vā — nebo; me — Mĕ; kaḥ — jaká je; āśrayaḥ — skutečná situace či místo spočinutí.
Moji drazí brāhmaṇové, jestliže přitom, když se Mĕ ptáte, kdo jsem, vĕříte, že jsem také duše neboli jīva a že v konečném smyslu mezi námi není žádný rozdíl, jelikož všechny duše v konečném smyslu představují jednotu bez individuality, jak je potom vaše otázka možná či vhodná? Co je z konečného hlediska vaší i Mojí skutečnou situací či místem spočinutí?
Āśraya znamená „místo spočinutí“ nebo „útočištĕ“. Otázka Pána Kṛṣṇy „Je to naše skutečné místo spočinutí či útočištĕ?“ znamená „Jaká je naše nejvyšší povaha či přirozené postavení?“ Ptá se tak proto, že nikdo nemůže najít klid a spokojenost, dokud není ve svém přirozeném postavení. Uvádí se příklad, že človĕk může cestovat po celém svĕtĕ, ale nakonec dosáhne spokojenosti, když se vrátí domů. Plačící dítĕ se uklidní v náručí své matky. Když se Pán ptá na útočištĕ nebo místo spočinutí sebe a brāhmaṇů, poukazuje na vĕčné, přirozené postavení každé živé bytosti.
Kdyby Pán Kṛṣṇa také patřil do kategorie jīvy a kdyby si tedy všechny živé bytosti včetnĕ Nĕho byly rovné, nemĕlo by žádný hlubší význam, aby se jedna živá bytost ptala a druhá odpovídala. Na důležité otázky může dát smysluplné odpovĕdi jen ten, kdo je v nadřazeném postavení. Je možné namítnout, že pravý duchovní mistr odpovídá na všechny otázky svého žáka, a přesto patří do kategorie jīvy. Odpovĕď zní, že pravý duchovní mistr nehovoří sám za sebe, ale jako představitel Nejvyšší Osobnosti Božství v kategorii Viṣṇua. Takzvaný guru, který mluví sám za sebe jako duši neboli jīvu, nemůže poskytnout žádný užitek ani smysluplné odpovĕdi na vážné otázky. Otázka mudrců ko bhavān („Kdo jste?“) tedy naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství je vĕčnĕ individuální osobou. A jelikož se mudrci v čele s Pánem Brahmou Pánu poklonili a uctili Ho, rozumí se, že On je Nejvyšší Osobnost Božství. Pán Brahmā jako první stvořená bytost v tomto vesmíru by žádnou jinou živou bytost než Pána neuznal za hodnou uctívání.
Skutečným zámĕrem Pána Kṛṣṇy je vysvĕtlit konečnou dokonalost yogy, kterou si mudrci přáli znát. Pokud se nĕkdo upevní v transcendentálním poznání, automaticky skončí vzájemná přitažlivost mezi hmotnou myslí a hmotnými smyslovými objekty. Duchovní mysl nepřitahují hmotné objekty požitku, takže se zduchovnĕním mysli hmotná existence automaticky poleví. Pán zpochybňuje patřičnost otázky mudrců a tím zaujímá roli duchovního učitele a chystá se udĕlit cenné pokyny. Nikdo by nikdy nemĕl být vůči pravému duchovnímu učiteli závistivý, zvlášť pokud je guruem Nejvyšší Osobnost Božství, jak tomu je v případĕ Pána Haṁsy hovořícího k mudrcům vedeným Brahmou a Sanaka-kumārou.