SLOKA 25

Pán Kṛṣṇa v podobĕ Haṁsy-avatāra pod záminkou poukázání na rozpory v jednoduché otázce Brahmových synů („Kdo jste?“) se ve skutečnosti chystá učit mudrce dokonalému duchovnímu poznání, ale až poté, co vyvrátí dvĕ mylné představy o životĕ: že všechny živé bytosti jsou ve všech ohledech stejné a že se živá bytost neliší od svého vnĕjšího či subtilního tĕla. Nyní Pán Kṛṣṇa odpovídá na tĕžkou otázku, která zmátla dokonce Pána Brahmu. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura synové Pána Brahmy uvažovali takto: „Náš drahý Pane, možná jsme opravdu neinteligentní, ale přesto jsi říkal, že jsi ve skutečnosti vším, protože všechno je expanzí Tvé energie. Jsi tedy i myslí a smyslovými objekty, na nĕž se tážeme. Hmotné smyslové objekty vždy vstupují do mentálních pochodů a mysl také vždy vstupuje do hmotných smyslových objektů. Je proto na místĕ, když se Tĕ ptáme, jak dosáhnout toho, aby smyslové objekty přestaly vstupovat do mysli a mysl do smyslových objektů. Buď prosím milostivý a odpovĕz nám.“ Pán odpovídá: „Moji milí synové, je pravda, že mysl vstupuje do hmotných smyslových objektů a smyslové objekty do mysli. Živá bytost je ve skutečnosti Mou nedílnou částí, je stejnĕ jako Já vĕčnĕ vĕdomá a její vĕčná podoba je duchovní, ale v podmínĕném životĕ na sebe umĕle nabaluje mysl a smyslové objekty, jež působí jako označení halící vĕčnou duši. Vzájemná interakce je pro hmotnou mysl a smyslové objekty přirozené. Jak byste tedy mohli usilovat o to, aby se přestaly navzájem přitahovat? Hmotná mysl i smyslové objekty jsou k ničemu, obojího je třeba se proto zcela vzdát, a tak se automaticky oprostíte od veškeré hmotné duality.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī poznamenává, že hmotné mysli je vlastní sklon považovat sebe za svrchovaného konatele a poživatele. Je přirozené, že když je nĕkdo takto namyšlený, je bezmocnĕ přitahovaný smyslovými objekty. Toho, kdo považuje sebe za konatele a poživatele, bude neodolatelnĕ přitahovat možnost získat smyslový požitek a falešnou prestiž, to znamená využívání hmotných objektů. Nad hmotnou myslí je však inteligence, která dokáže vnímat existenci vĕčné duchovní duše. Oddĕlit hmotnou mysl od smyslových objektů není možné, protože přirozenĕ existují společnĕ. Je tedy nutné pomocí inteligence realizovat svou vĕčnou podobu duchovní duše, nedílné části Pána, a úplnĕ zavrhnout nemístnou hmotnou mentalitu. Ten, kdo obnoví svou původní duchovní mentalitu, se automaticky odpoutá od přitažlivosti hmoty. Proto by mĕl rozvíjet poznání klamné povahy smyslového požitku. Když mysl či smysly přitahuje hmotný požitek, vyšší inteligence musí tento klam okamžitĕ zaznamenat. Tak by mĕl oddaný očišťovat svoji mentalitu. Oddanou službou Pánu se tato odpoutanost a inteligence automaticky probouzí, a když plnĕ poznáme svou původní duchovní podobu, budeme setrvávat v pravém vĕčném vĕdomí.