SLOKA 29
ahaṅkāra-kṛtaṁ bandham
ātmano ’rtha-viparyayam
vidvān nirvidya saṁsāra-
cintāṁ turye sthitas tyajet
ahaṅkāra — falešným egem; kṛtam — vytvořené; bandham — pouto; ātmanaḥ — duše; artha — toho, co má skutečnou hodnotu; viparyayam — které je opakem; vidvān — ten, kdo ví; nirvidya — odpoutaný; saṁsāra — na hmotnou existenci; cintām — neustálé myšlenky; turye — ve čtvrtém prvku, Pánu; sthitaḥ — spočívající; tyajet — mĕl by opustit.
Falešné ego uvrhá živou bytost do pout a udílí jí pravý opak toho, co si skutečnĕ přeje. Proto by se mĕla inteligentní osoba vzdát neustálé snahy užívat si hmotného života a mĕla by spočívat v Pánu, jenž přesahuje činnosti hmotného vĕdomí.
Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje takto: „Jak hmotná existence poutá živou bytost a jak je možné se tohoto pouta zbavit? To zde Pán vysvĕtluje výrazem ahaṅkāra-kṛtam. Živá bytost je spoutaná v síti klamu kvůli falešnému egu. Artha-viparyayam vyjadřuje, že sice touží po blaženém životĕ, vĕčnosti a poznání, ale zároveň přijímá postupy, které její vĕčnou a blaženou povahu ve skutečnosti zahalují a které jí dávají přesnĕ opačný výsledek. Živá bytost nechce smrt a utrpení, ale to jsou výsledky hmotné existence, která tedy nemá žádný praktický přínos. Inteligentní osoba má rozjímat o neštĕstí hmotného života, a tak spočívat v transcendentálním Pánu. Slova saṁsāra-cintām lze chápat takto: saṁsāra neboli hmotná existence odkazuje na hmotnou inteligenci, protože hmotná existence nastává jen kvůli tomu, že se živá bytost prostřednictvím svého intelektu mylnĕ ztotožňuje s hmotným svĕtem. Kvůli tomuto mylnému chápání své totožnosti ji zaplavuje saṁsāra-cintām, úzkostný zájem užívat si hmotného svĕta. Mĕla by spočívat v Pánu a této zbytečné úzkosti se vzdát.“