SLOKA 30
yāvan nānārtha-dhīḥ puṁso
na nivarteta yuktibhiḥ
jāgarty api svapann ajñaḥ
svapne jāgaraṇaṁ yathā
yāvat — dokud; nānā — mnoha; artha — hodnot; dhīḥ — pojetí; puṁsaḥ — osoby; na — ne; nivarteta — ustoupí; yuktibhiḥ — pomocí vhodných metod (Mnou popsaných); jāgarti — probuzený; api — ačkoliv; svapan — spící, snící; ajñaḥ — ten, kdo nevidí vĕci takové, jaké jsou; svapne — ve snu; jāgaraṇam — probuzený; yathā — jako.
Človĕk by mĕl podle Mých pokynů upřít mysl jen na Mĕ. Pokud však i nadále vidí mnoho různých hodnot a cílů v životĕ, místo aby všechno vidĕl ve Mnĕ, pak i když je zdánlivĕ vzhůru, ve skutečnosti sní, protože má neúplné poznání. Je jako ten, komu se zdá, že se probudil ze sna.
Ten, kdo si není vĕdomý Kṛṣṇy, nechápe, že vše spočívá v Pánu Kṛṣṇovi, a proto nedokáže zanechat hmotného uspokojování smyslů. Může přijmout určitý proces vedoucí k osvobození a považovat se za „spaseného“, ale jeho hmotné podmínĕní přetrvá, a tak si bude udržovat svou připoutanost ke hmotnému svĕtu. Bĕhem snĕní si človĕk nĕkdy představuje, že se ze sna probudil a že je normálnĕ při vĕdomí. Podobnĕ se nĕkdo může považovat za spaseného, ale pokud je stále pohroužený v hmotném hodnocení, co je dobré a co špatné, bez odkazu na oddanou službu Nejvyššímu Pánu, rozumí se, že je podmínĕnou duší zahalenou klamným ztotožnĕním se s hmotou.