Śrī Uddhava chtĕl vĕdĕt, který proces duchovního pokroku je nejlepší. Také si přál naslouchat o jedinečnosti oddané služby prosté vedlejších motivů. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mu odpovĕdĕl, že původní zásady náboženství vyjevené ve Védách byly v čase zničení ztraceny. Na počátku nového stvoření je proto Nejvyšší Pán znovu sdĕlil Brahmovi. Brahmā je zopakoval Manuovi, Manu je přednesl mudrcům v čele s Bhṛguem Munim, a tito mudrci pak vyložili toto vĕčné náboženství polobohům a démonům. Vzhledem k tomu, že živé bytosti mají mnoho různých tužeb, byl tento systém náboženství důkladnĕ vysvĕtlen různými způsoby. Tak vznikly různé filosofie, včetnĕ rozmanitých ateistických doktrín. Jelikož živá bytost zmatená iluzí nedokáže zjistit, co je její vĕčný prospĕch, mylnĕ pokládá za nejvyšší duchovní praktiky bĕžné sliby askeze a tak dále. Jediným pravým prostředkem jak dosáhnout štĕstí je však meditovat o obĕtování všeho Nejvyššímu Pánu. Tak se človĕk zbaví všech tužeb po sobeckém uspokojení vychutnáváním si svĕtských smyslových objektů a oprostí se ode všeho dychtĕní jak po požitku, tak po osvobození.