SLOKA 17
niṣkiñcanā mayy anurakta-cetasaḥ
śāntā mahānto ’khila-jīva-vatsalāḥ
kāmair anālabdha-dhiyo juṣanti te
yan nairapekṣyaṁ na viduḥ sukhaṁ mama
niṣkiñcanāḥ — bez tužeb po smyslovém požitku; mayi — ke Mnĕ, Nejvyššímu Pánu; anurakta-cetasaḥ — mysl trvale připoutaná; śāntāḥ — klidní; mahāntaḥ — velké duše bez falešného ega; akhila — vůči všem; jīva — živým bytostem; vatsalāḥ — laskaví dobrodinci; kāmaiḥ — příležitostmi k uspokojování smyslů; anālabdha — nedotčené a neovlivnĕné; dhiyaḥ — jejichž vĕdomí; juṣanti — zažívají; te — oni; yat — jež; nairapekṣyam — dosažené jedinĕ úplnou odpoutaností; na viduḥ — neznají; sukham — štĕstí; mama — Mé.
Ti, kdo nemají žádné touhy po osobním uspokojení, jejichž mysli jsou trvale připoutané ke Mnĕ, kdo jsou klidní, bez falešného ega, milostiví ke všem živým bytostem a jejichž vĕdomí není nikdy ovlivnĕné příležitostmi k uspokojování smyslů, ve Mnĕ zažívají štĕstí, jež nemohou poznat či dosáhnout ti, kdo postrádají tuto odpoutanost od hmotného svĕta.
Čistí oddaní stále zažívají transcendentální blaženost ve své službĕ Śrī Kṛṣṇovi, který je oceánem blaženosti; proto jsou zcela odpoutaní od hmotného požitku a netouží ani po osvobození. Všichni ostatní mají nĕjaké osobní touhy, a tak nemohou toto štĕstí zakusit. Čistí oddaní si vždy přejí rozdávat štĕstí spojené s vĕdomím Kṛṣṇy všem ostatním, a proto se jim říká mahāntové neboli velké duše. V průbĕhu služby se oddanému naskýtá mnoho příležitostí k uspokojování smyslů. Pro čistého oddaného ale nejsou pokušením nebo lákadlem, neboť neklesá ze svého vznešeného transcendentálního postavení.