SLOKA 37
athānantaram āvekṣyan
yathā-jijñāsitāgamaḥ
gurave dakṣiṇāṁ dattvā
snāyād gurv-anumoditaḥ
atha — takto; anantaram — poté; āvekṣyan — s touhou založit rodinu; yathā — náležitĕ; jijñāsita — když prostudoval; āgamaḥ — védskou literaturu; gurave — duchovnímu mistrovi; dakṣiṇām — odmĕnu; dattvā — poté, co dá; snāyāt — brahmacārī by se mĕl umýt, ostříhat si vlasy, pĕknĕ se obléci a podobnĕ; guru — duchovního učitele; anumoditaḥ — se svolením.
Brahmacārī, který dokončil své védské vzdĕlání a chce vstoupit do rodinného života, by mĕl duchovního mistra náležitĕ odmĕnit, vykoupat se, ostříhat si vlasy, vhodnĕ se obléci a tak dále. Pak se může s guruovým svolením vrátit domů.
Tento verš popisuje proces zvaný samāvartana, neboli návrat domů po dokončení védského vzdĕlání v āśramu duchovního učitele. Toho, kdo nedokáže soustředit všechny své touhy na oddanou službu Pánu, přitahuje rodinný život a poklesne, pokud jeho zájem nebude usmĕrnĕný. Živá bytost zahalená nevĕdomostí v podobĕ plodonosného jednání a mentální spekulace hledá požitek mimo rámec oddané služby Nejvyššímu Pánu a stává se neoddaným. Ten, kdo začne žít rodinným životem, musí přísnĕ dodržovat védská usmĕrňující pravidla, aby neztratil své duchovní odhodlání. Muž, který si užívá důvĕrného uspokojování smyslů se ženami, bude jednat s druhými neupřímnĕ a poklesne z úrovnĕ jednoduchého, čistého života. Když je mysl rozrušená chtíčem, človĕku se začne protivit princip podřízení se Nejvyššímu Pánu a Jeho čistému oddanému, a temné mraky jeho urážlivé mentality úplnĕ zahalí svĕtlo duchovního poznání. Svůj sklon nĕkoho milovat by mĕl využít ve službĕ lotosovým nohám čistého oddaného. Ve védské literatuře je řečeno: „Toho, kdo uctívá Govindu, Pána Kṛṣṇu, ale neuctívá Jeho oddané, nelze považovat za pokročilého vaiṣṇavu; je třeba ho považovat za pyšného pokrytce.“