SLOKA 36
evaṁ bṛhad-vrata-dharo
brāhmaṇo ’gnir iva jvalan
mad-bhaktas tīvra-tapasā
dagdha-karmāśayo ’malaḥ
evam — takto; bṛhat-vrata — onen velký slib trvalého celibátu; dharaḥ — dodržující; brāhmaṇaḥ — brāhmaṇa; agniḥ — oheň; iva — jako; jvalan — rozjasňuje se; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; tīvra-tapasā — mocnou askezí; dagdha — spálené; karma — k plodonosnému jednání; āśayaḥ — sklony či mentalita; amalaḥ — bez znečištĕní hmotnými touhami.
Brāhmaṇa dodržující velký slib celibátu září jako oheň a vážnou askezí spaluje na popel sklon k hmotnému jednání. Je zbaven znečištení hmotnými touhami a stává se Mým oddaným.
Tento verš popisuje proces osvobození. Bĕhem jedné cesty letadlem oslovil Śrīlu Prabhupādu spolucestující, shodou okolností knĕz, který mu řekl, že vidĕl jeho žáky a že mĕli „jasné tváře“. Śrīla Prabhupāda tuto příhodu rád vyprávĕl. Duše je jasnĕjší než slunce a s tím, jak metoda duchovního očištĕní postupnĕ působí, začíná i vnĕjší podoba oddaného zářit. Jasný oheň duchovního poznání spaluje na popel mentalitu uspokojování smyslů; oddaný si přirozenĕ osvojuje sklony k askezi a svĕtský požitek ho neláká. Nejlepší ze všech druhů askeze je celibát, který okamžitĕ povoluje pouta hmotného života. Ten, kdo je amala, bez hmotných tužeb, je známý jako čistý oddaný Pána. Na cestách jñāny, karmy a yogy si mysl ponechává představu osobního zájmu, ale na cestĕ čisté oddanosti se mysl učí sledovat jen zájmy Osobnosti Božství. Proto je Pánův čistý oddaný amala, zcela ryzí.