SLOKA 16
dṛṣṭi-pūtaṁ nyaset pādaṁ
vastra-pūtaṁ pibej jalam
satya-pūtāṁ vaded vācaṁ
manaḥ-pūtaṁ samācaret
dṛṣṭi — zrakem; pūtam — když se přesvĕdčí, že je čisto; nyaset — mĕl by položit; pādam — nohu; vastra — přes svoje šaty; pūtam — filtrovanou; pibet — mĕl by pít; jalam — vodu; satya — pravdivostí; pūtām — čistá; vadet — mĕl by říkat; vācam — slova; manaḥ — ovĕřené myslí; pūtam — jako čisté; samācaret — mĕl by konat.
Sādhu by mĕl položit nohu na zem až poté, co se očima přesvĕdčí, že tam nejsou žádní živí tvorové, například hmyz, které by mohl zašlápnout. Vodu by mĕl pít až poté, co ji přefiltruje přes cíp svých šatů, a říkat by mĕl jen slova čistá svou pravdivostí. Konat by mĕl také jen ty činnosti, které myslí pečlivĕ ovĕřil jako čisté.
Když sādhu kráčí, dává pozor, aby nezabil žádné malé tvory lezoucí po zemi. Také si filtruje vodu, kterou pije, přes látku, aby nespolkl malé vodní tvor. Říkat nepravdy jen pro uspokojení smyslů oddané službĕ škodí a je třeba se tomu vyhnout. Přednášení neosobní filosofie a oslavování smyslového požitku v hmotném svĕtĕ – včetnĕ požitku na nebeských planetách – znečišťuje srdce, a ti, kdo touží po dokonalosti v láskyplné službĕ Pánu, se toho musí stranit. Když se osoba vážnĕ zamyslí, může pochopit, že jiná činnost než oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi nemá v konečném smyslu cenu, a proto by se mĕl výhradnĕ vĕnovat očištĕnému jednání s vĕdomím Kṛṣṇy.