SLOKA 17
maunānīhānilāyāmā
daṇḍā vāg-deha-cetasām
na hy ete yasya santy aṅga
veṇubhir na bhaved yatiḥ
mauna — nemluvit zbytečnĕ; anīha — zanechat plodonosných činností; anila-āyāmāḥ — ovládat proces dýchání; daṇḍāḥ — přísná sebekázeň; vāk — hlasu; deha — tĕla; cetasām — mysli; na — ne; hi — jistĕ; ete — tyto druhy sebekáznĕ; yasya — jehož; santi — existují; aṅga — Můj milý Uddhavo; veṇubhiḥ — podle bambusových tyčí; na — nikdy; bhavet — je; yatiḥ — pravý sannyāsī.
Toho, kdo nepřijal tři druhy sebekáznĕ – vyhýbat se zbytečnému mluvení, zbytečným činnostem a ovládat svůj životní vzduch, nelze v žádném případĕ považovat za sannyāsīho jen proto, že nosí bambusové tyče.
Slovo daṇḍa označuje tyč, kterou nosí členové stavu odříkání, a daṇḍa také označuje přísnou sebekázeň. Vaiṣṇavští sannyāsī přijímají tři bambusové tyče symbolizující zasvĕcení tĕla, mysli a slov službĕ Nejvyššímu Pánu. Zde Pán Kṛṣṇa říká, že muž musí nejprve přijmout tyto tři daṇḍy neboli principy sebekáznĕ (ovládání hlasu, tĕla a mysli) do svého nitra. Praktikování anilāyāmy (či prāṇāyāmy, usmĕrňování životního vzduchu) má ovládnout mysl a ten, kdo neustále myslí na službu Pánu Kṛṣṇovi, jistĕ dosáhl dokonalosti prāṇāyāmy. Skutečným vaiṣṇavským sannyāsīm se nikdo nestane tím, že bude nosit tři vnĕjší daṇḍy, aniž by si osvojil vnitřní daṇḍy v podobĕ tĕlesné, mentální a slovní sebekáznĕ. To zde Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje.
V části Mahābhāraty zvané Haṁsa-gītā a v Upadeśāmṛtĕ Śrīly Rūpy Gosvāmīho se nacházejí pokyny týkající se sannyāsu. Podmínĕná duše, která přijme jen vnĕjší znaky tridaṇḍī-sannyāsu, nebude ve skutečnosti schopná ovládat smysly. Pokud nĕkdo přijme sannyās kvůli falešné slávĕ a bude předvádĕt svou svatost bez skutečné pokročilosti v kṛṣṇa-kīrtanu, Pánova vnĕjší energie jej brzy zničí.