SLOKA 31
nodvijeta janād dhīro
janaṁ codvejayen na tu
ati-vādāṁs titikṣeta
nāvamanyeta kañcana
deham uddiśya paśu-vad
vairaṁ kuryān na kenacit
na — nikdy; udvijeta — mĕl by být rozrušený či vystrašený; janāt — kvůli jiným lidem; dhīraḥ — svĕtec; janam — jiné lidi; ca — také; udvejayet — mĕl by lekat či rozrušovat; na — nikdy; tu — jistĕ; ati-vādān — urážlivá či hrubá slova; titikṣeta — mĕl by tolerovat; na — nikdy; avamanyeta — mĕl by ponižovat; kañcana — kohokoliv; deham — tĕlu; uddiśya — kvůli; paśu-vat — jako zvíře; vairam — nepřátelství; kuryāt — mĕl by vytvářet; na — nikdy; kenacit — s kýmkoliv.
Svĕtec by se nikdy nemĕl nechat vylekat či rozrušit jinými lidmi a sám by také nemĕl nikoho strašit ani rozrušovat. Mĕl by tolerovat urážky od druhých a sám nikdy nikoho neponižovat. S nikým by nemĕl vytvářet nepřátelství kvůli hmotnému tĕlu, protože by nebyl o nic lepší než zvíře.
Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil:
tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Človĕk by mĕl pronášet svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Mĕl by být snášenlivĕjší než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat veškerou úctu druhým. V tomto stavu mysli může pronášet svaté jméno Pána neustále.“
Vaiṣṇava by nikdy nemĕl rozrušovat jinou živou bytost svým tĕlem, myslí ani slovy. Mĕl by být vždy tolerantní a nikdy jiné neponižovat. I když vaiṣṇava může v zájmu Pána Kṛṣṇy používat sílu proti démonům, jak to dĕlal Arjuna, Hanumān a mnoho dalších velkých oddaných, co se týče vlastní slávy je velmi pokorný.