SLOKA 7
tvayy uddhavāśrayati yas tri-vidho vikāro
māyāntarāpatati nādy-apavargayor yat
janmādayo ’sya yad amī tava tasya kiṁ syur
ādy-antayor yad asato ’sti tad eva madhye
tvayi — v tobĕ; uddhava — ó Uddhavo; āśrayati — vstupuje a zůstává; yaḥ — která; tri-vidhaḥ — tří druhů, podle kvalit přírody; vikāraḥ — neustálá promĕna (hmotné tĕlo a mysl, které jí podléhají); māyā — klam; antarā — v přítomnosti; āpatati — najednou se jeví; na — ne; ādi — na začátku; apavargayoḥ — ani na konci; yat — jelikož; janma — zrození; ādayaḥ — a tak dále (růst, rozmnožování, udržování, chřadnutí a smrt); asya — tĕla; yat — když; amī — tyto; tava — k tobĕ; tasya — ke tvé duchovní přirozenosti; kim — jaký vztah; syuḥ — mohly by mít; ādi — na začátku; antayoḥ — a na konci; yat — jelikož; asataḥ — toho, co neexistuje; asti — existuje; tat — to; eva — zajisté; madhye — jen uprostřed, v přítomnosti.
Můj milý Uddhavo, hmotné tĕlo a mysl složené ze tří kvalit hmotné přírody se tĕ drží, ale ve skutečnosti jsou klamem, protože se projevují jen v přítomnosti, a původní ani konečnou existenci postrádají. Jak tedy různá stádia tĕla – zrození, růst, rozmnožování, udržování, chřadnutí a smrt – mohla mít nĕjaký vztah ke tvému vĕčnému vlastnímu já? Tyto fáze se týkají jen hmotného tĕla, které dříve neexistovalo a nakonec zase nebude existovat. Tĕlo existuje pouze v tuto chvíli.
Uvádí se příklad, že človĕk, který jde lesem, může spatřit provaz, ale myslet si, že je to had. Toto vnímání je māyā, klam, i když provaz existuje a had také, ale nĕkde jinde. Klam se tedy týká mylného ztotožňování jednoho objektu s jiným. Hmotné tĕlo existuje krátkou dobu a pak mizí. V minulosti neexistovalo a v budoucnosti nebude existovat; tĕší se jen pomíjivé, chvilkové existenci v takzvané přítomnosti. Pokud se mylnĕ ztotožňujeme s hmotným tĕlem nebo myslí, vytváříme klam. Ten, kdo se pokládá za Američana, Rusa, Číňana, Mexičana, černocha nebo bĕlocha, muže nebo ženu, komunistu nebo kapitalistu a tak dále a přijímá tato označení za svou trvalou totožnost, je pohroužený v hlubokém klamu. Dá se přirovnat ke spícímu človĕku, kterému se zdá, že vidí sám sebe jednat ve snu v jiném tĕle. V předchozím verši řekl Pán Kṛṣṇa Uddhavovi, že duchovní poznání je prostředkem dosažení nejvyšší dokonalosti a nyní toto poznání jasnĕ vysvĕtluje.