SLOKA 40

V tomto verši je popisována čistá láska k Bohu. Śrīla Śrīdhara Svāmī tento stav popsal jako samprāpta-prema-lakṣana-bhakti-yogasya saṁsāra-dharmātītāṁ gatim, neboli dokonalé stádium života, ve kterém je naše oddaná služba Nejvyššímu Pánu obohacena extází lásky. Tehdy jsou naše duchovní povinnosti zcela mimo oblast svĕtských činností.

Ve Śrī Caitanya-caritāmṛtĕ (Ādi 7.78) se nachází následující výrok Śrī Caitanyi Mahāprabhua:

„Když v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplnĕ se zapomínám a smĕji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen.“ Caitanya Mahāprabhu šel okamžitĕ za svým duchovním mistrem, aby se jej zeptal, proč se ze zpívání svatého jména Kṛṣṇy zdánlivĕ zbláznil. Jeho guru odpovĕdĕl:

„Povahou Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitĕ rozvine extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“ (Cc. Ādi 7.83) Śrīla Prabhupāda to komentuje takto: „Tyto projevy jsou u čistého oddaného velmi zřetelné. Když naši studenti z hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy zpívají a tančí, nĕkdy dokonce i lidé v Indii žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat a tančit tak extatickým způsobem. Caitanya Mahāprabhu však vysvĕtlil, že to není výsledkem cviku, protože tyto příznaky se bez zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru upřímnĕ.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nás v této souvislosti varoval před bezbožnými sahajiyi, kteří neautorizovaným způsobem napodobují zábavy Nejvyššího Pána, ignorují standardní pokyny védských písem, pošetile se snaží hrát roli Kṛṣṇy jako Puruṣottamy, a dĕlají tak z Pánových vznešených zábav lacinou frašku. Jejich takzvané extatické příznaky jako pláč, chvĕní a padání na zem si nesmíme plést s pokročilými rysy oddané služby popsanými Śrīdharem Svāmīm jako samprāpta-prema-lakṣaṇa-bhakti-yoga. Śrīla Prabhupāda to komentuje takto: „Ten, kdo dosáhl úrovnĕ bhāva, se již nenachází v sevření matoucí energie.“ Také Kṛṣṇadāsa Kavirāja říká:

„Pro oddaného, který opravdu rozvinul bhāvu [lásku k Bohu], je radost pocházející z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi jako kapka ve srovnání s oceánem.“ (Cc. Ādi 7.85) V předešlém verši této kapitoly již bylo řečeno, gāyan vilajjo vicared asaṅgaḥ: příznaky extáze lásky k Bohu projevuje ten, kdo je asaṅga, prostý veškeré připoutanosti k hmotnému uspokojování smyslů.

Slovo loka-bāhyaḥ v tomto verši naznačuje, že čistý oddaný na úrovni premy, lásky k Bohu, se vůbec nestará o výsmĕch, chválu, úctu či pomluvy obyčejných lidí v tĕlesném pojetí života. Kṛṣṇa je Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a když se svému služebníkovi zjeví, veškeré pochyby a spekulace o povaze Absolutního jsou navždy zničeny.

Śrīpāda Madhvācārya v této souvislosti citoval verš z Varāha Purāṇy:

„Nĕkteří oddaní Pána navenek projevují příznaky bláznů, jiní jsou introspektivní a u ostatních jsou vidĕt obĕ povahy. Oddanost osoby lze posoudit podle její stálosti a milostivých zvuků vycházejících z jejích úst, nijak jinak.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvedl pro ilustraci extatického smíchu a dalších příznaků lásky k Bohu velmi hezký příklad: ,Ó ten zlodĕj Kṛṣṇa, syn Yaśody, vlezl do domu, aby ukradl čerstvé máslo. Chyťte Jej! Zažeňte Ho!̀ Jakmile Kṛṣṇa zaslechne tato hrozivá slova starší gopī Jaratī, okamžitĕ se chystá k útĕku. Oddaný, kterému je tato transcendentální zábava vyprávĕna, se v extázi smĕje. Najednou však Kṛṣṇu nevidí a začne usedavĕ naříkat: ,Ó! Získal jsem to nejvĕtší bohatství v tomto svĕtĕ a nyní mi vyklouzlo z rukou!̀ Oddaný tak nahlas naříká: ,Můj Pane! Kde jsi? Odpovĕz mi!̀ Pán odpoví: ,Můj drahý oddaný, vracím se k tobĕ, protože slyším tvůj hlasitý nářek.̀ Jakmile oddaný Pána Kṛṣṇu znovu spatří, začne zpívat: ,Dnes se můj život stal dokonalým.̀ Takto přemožen transcendentální blažeností začne tančit jako blázen.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také poznamenává, že slovo druta-cittaḥ neboli „s mĕknoucím srdcem“ naznačuje, že srdce tavící se v ohni dychtivosti spatřit Pána se podobá Jambūnadī, řece hřebíčkového džusu. Dále říká, nāma-kīrtanasya sarvotkarṣam: tento a předešlý verš jasnĕ zdůrazňují vznešené postavení śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, opĕvování jména a slávy Nejvyšší Osobnosti Božství a naslouchání jim. I Caitanya Mahāprabhu to zdůraznil citátem:

„V tomto vĕku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost jak udĕlat duchovní pokrok než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“ K tomuto verši Caitanya-caritāmṛty (Ādi 7.76) předložil Śrīla Prabhupāda obšírný výklad.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura doporučuje, abychom v této souvislosti studovali tento verš:

„Ať si upovídaní lidé říkají, co chtĕjí, nebudeme si jich všímat. Naprosto omámeni extází omamného nápoje lásky ke Kṛṣṇovi budeme bĕhat kolem, válet se po zemi, tančit v extázi a užívat si tak života.“(Padyāvalī 73)