SLOKA 53
tri-bhuvana-vibhava-hetave ’py akuṇṭha-
smṛtir ajitātma-surādibhir vimṛgyāt
na calati bhagavat-padāravindāl
lava-nimiṣārdham api yaḥ sa vaiṣṇavāgryaḥ
tri-bhuvana — tří svĕtů tvořících vesmír; vibhava-hetave — kvůli bohatství; api — dokonce; akuṇṭha-smṛtiḥ — jenž nerušenĕ vzpomíná; ajita-ātma — jehož duší je nepřemožitelný Pán; sura-ādibhiḥ — polobohy a ostatními; vimṛgyāt — vyhledávané; na calati — neopouští; bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; pada-aravindāt — lotosové nohy; lava — osm pĕtačtyřicetin vteřiny; nimiṣa — nebo třikrát tolik; ardham — polovinu; api — dokonce; yaḥ — který; saḥ — on; vaiṣṇava-agryaḥ — nejpřednĕjší z oddaných Pána Viṣṇua.
Lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství vyhledávají i ti nejvĕtší z polobohů jako jsou Brahmā a Śiva, pro které je Nejvyšší Osobnost Božství vším. Čistý oddaný Pána na tyto lotosové nohy nedokáže za žádných okolností zapomenout. Svého útočištĕ u Pánových lotosových nohou se nevzdá ani na okamžik – ba ani na půl okamžiku – i kdyby místo toho dostal možnost vládnout celému vesmíru a užívat si jeho bohatství. Takový oddaný Pána je považován za nejlepšího z vaiṣṇavů.
Śrīla Śrīdhara Svāmī říká, že by se nĕkdo mohl zeptat: „Pokud by se naskytla příležitost získat bohatství celého vesmíru výmĕnou za půl okamžiku nepřítomnosti u Pánových lotosových nohou, co by bylo špatného na opuštĕní Pánových lotosových nohou na tak nepatrný okamžik?“ Odpovĕď je ve slovĕ akuṇṭha-smṛti. Pro čistého oddaného Pána je zkrátka nemožné zapomenout na lotosové nohy Osobnosti Božství, protože vše, co existuje, je ve skutečnosti expanzí Nejvyššího Pána. Protože od Nejvyššího Pána není nic oddĕleno, čistý oddaný nedokáže myslet na nic jiného než na Pána. Nedokáže ani uvažovat o tom, že by vládl bohatství vesmíru a užíval si jej; i kdyby veškeré bohatství vesmíru dostal, okamžitĕ by je obĕtoval lotosovým nohám Pána a vrátil by se do svého postavení Pánova pokorného služebníka.
Slova ajitātma-surādibhir vimṛgyāt jsou v tomto verši velmi důležitá. Lotosové nohy Pána Kṛṣṇy jsou tak skvostné, že se je neustále snaží zahlédnout i vládci veškerého hmotého bohatství – Brahmā a Śiva, a také ostatní polobozi. Slovo vimṛgyāt naznačuje, že polobozi lotosové nohy Pána ve skutečnosti vidĕt nemohou, ale snaží se o to. Jeden příklad se nachází v desátém zpĕvu, kde se Pán Brahmā modlí k Viṣṇuovi a prosí Ho, aby vyřešil nepokoje na zemi.
Podobný verš se nachází i jinde ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.14.14):
na pārameṣṭhyaṁ na mahendra-dhiṣṇyaṁ
na sārvabhaumaṁ na rasādhipatyam
na yoga-siddhīr apunar-bhavaṁ vā
mayy arpitātmecchati mad vinānyat
„Oddaný, který Mi vĕnoval svou duši, nechce nic, co je ode Mne oddĕlené – ani postavení svrchovaného poloboha vesmíru Brahmy, ani Indry, ani vládu nad celou zemí nebo nižšími planetárními systémy, ani mystické yogové dokonalosti a dokonce ani osvobození z kolobĕhu rození a umírání.“
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura může slovo ajitātmā znamenat také ajitendriyāḥ neboli „ti, jejichž smysly nejsou ovládnuté“. Všichni polobozi sice mají být ctĕni jako oddaní Pána Viṣṇua, ale nepřítomnost hrubohmotného nepohodlí na vyšších planetárních systémech způsobuje, že mají nĕkdy sklon být ovlivnĕni tĕlesným pojetím života a nĕkdy kvůli svým skvĕlým hmotným podmínkám zakoušejí duchovní potíže. V mysli Pánova čistého oddaného však tyto rušivé vlivy nemohou být, což v tomto verši naznačuje slovo akuṇṭha-smṛti. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura můžeme z tohoto verše pochopit, že čistý oddaný nemůže nikdy poklesnout nebo zaujmout vůči oddané službĕ Pánu nepřátelský postoj, protože není rozrušen žádným bohatstvím dosažitelným na jakýchkoliv planetárních soustavách ve vesmíru.