SLOKA 2
varṇāśrama-vikalpaṁ ca
pratilomānulomajam
dravya-deśa-vayaḥ-kālān
svargaṁ narakam eva ca
varṇa-āśrama — systému varṇāśrama; vikalpam — rozmanitá vyšší a nižší postavení vytvořená zbožným a hříšným jednáním; ca — a; pratiloma — zrození ve smíšené rodinĕ, kde otec má nižší společenské postavení než matka; anuloma-jam — zrození ve smíšené rodinĕ, kde otec má vyšší společenské postavení než matka; dravya — hmotné objekty či vlastnictví; deśa — místo; vayaḥ — vĕk; kālān — čas; svargam — nebe; narakam — peklo; eva — jistĕ; ca — také.
Podle védské literatury zahrnuje lidský společenský systém zvaný varṇāśrama různá vyšší a nižší postavení daná zbožnými a hříšnými způsoby rodinného plánování. Ke zbožnosti a hříchu se tedy při védském hodnocení faktorů dané situace – to znamená hmotných složek, místa, vĕku a času – vždy přihlíží. Védy vyjevují existenci hmotného nebe a pekla, která se jednoznačnĕ zakládá na zbožnosti a hříchu.
Pratiloma označuje spojení ženy na vyšší a muže na nižší společenské úrovni. Například třídu vaidehaka tvoří lidé narození śūdrovskému otci a brāhmaṇské matce, zatímco sūtové jsou potomkové kṣatriyského otce a brāhmaṇské matky nebo śūdrovského otce a kṣatriyské matky. Anuloma označuje potomky otce z vyšší a matky z nižší společenské třídy. Mūrdhāvasikta je ten, kdo se narodil brāhmaṇskému otci a kṣatriyské matce. Ambaṣṭhové pocházejí z brāhmaṇského otce a vaiśyovské matky; často se stávají lékaři. Karaṇa jsou potomci vaiśyovského otce a śūdrovské matky nebo kṣatriyského otce a vaiśyovské matky. Toto mísení kast se ve védské kultuře příliš neoceňuje, což dokládá první kapitola Bhagavad-gīty. Arjuna se velmi obával toho, že smrt mnoha kṣatriyů na bojišti povede k mísení výše postavených žen s níže postavenými muži, a proto nechtĕl bojovat. Celý védský společenský systém se v každém případĕ zakládá na rozlišování mezi zbožností a hříchem a Śrī Uddhava vybízí Pána, aby podrobnĕji rozvedl svůj výrok, že zbožnost i hřích je třeba transcendovat.