SLOKA 27-28
jāta-śraddho mat-kathāsu
nirviṇṇaḥ sarva-karmasu
veda duḥkhātmakān kāmān
parityāge ’py anīśvaraḥ
tato bhajeta māṁ prītaḥ
śraddhālur dṛḍha-niścayaḥ
juṣamāṇaś ca tān kāmān
duḥkhodarkāṁś ca garhayan
jāta — ten, kdo probudil; śraddhaḥ — víru; mat-kathāsu — v popisy Mé slávy; nirviṇṇaḥ — znechucený; sarva — všemi; karmasu — činnostmi; veda — zná; duḥkha — utrpení; ātmakān — tvořené; kāmān — všemi druhy smyslového požitku; parityāge — v procesu odříkání; api — ačkoliv; anīśvaraḥ — neschopný; tataḥ — díky této víře; bhajeta — mĕl by uctívat; mām — Mĕ; prītaḥ — stále šťastný; śraddhāluḥ — s vírou; dṛḍha — pevné; niścayaḥ — přesvĕdčení; juṣamāṇaḥ — vĕnující se; ca — také; tān — tomu; kāmān — uspokojování smyslů; duḥkha — utrpení; udarkān — vedoucímu k; ca — také; garhayan — litující.
Můj oddaný, který probudil víru v popisy Mé slávy, který je znechucený všemi hmotnými činnostmi a který ví, že všechen smyslový požitek vede k utrpení, ale stále se nedokáže zříct všeho uspokojování smyslů, má zůstat šťastný a uctívat Mĕ s pevnou vírou a přesvĕdčením. I když se nĕkdy vĕnuje uspokojování smyslů, ví, že veškerý smyslový požitek přináší strastiplné výsledky a upřímnĕ tĕchto činností lituje.
Zde Pán popisuje počáteční stádium oddané služby. Upřímný oddaný již prakticky vidĕl, že všechny hmotné činnosti vedou jen ke smyslovému požitku a všechen smyslový požitek vede jen k utrpení. Oddaný si tedy upřímnĕ přeje dvacet čtyři hodiny dennĕ sloužit s láskou a bez osobních motivací Pánu Kṛṣṇovi. Přeje si setrvávat ve svém přirozeném postavení Pánova vĕčného služebníka a modlí se k Pánu, aby ho do tohoto vznešeného postavení povznesl. Slovo anīśvara vyjadřuje, že dřívĕjší hříšné činnosti a zlozvyky mohou oddanému bránit v tom, aby se dokázal okamžitĕ zbavit požitkářské mentality. Zde Pán tohoto oddaného povzbuzuje, ať nepropadá přílišné depresi a mrzutosti, ale ať nadšenĕ pokračuje v láskyplné službĕ. Slovo nirviṇṇa vyjadřuje, že upřímný oddaný sice může být do jisté míry zapletený ve zbytcích smyslového požitku, ale je naprosto znechucený hmotným životem a za žádných okolností se zámĕrnĕ nedopouští hříšných činností. Ve skutečnosti se vyhýbá veškerému materialistickému jednání. Slovo kāmān se v podstatĕ vztahuje na sexuální touhu a její vedlejší produkty v podobĕ dĕtí, domova a tak dále. Sexuální pud je v hmotném svĕtĕ tak silný, že i upřímný uchazeč o láskyplnou službu Pánu může být nĕkdy rozrušen sexuální touhou nebo přetrvávajícími city k manželce a dĕtem. Samozřejmĕ, že čistý oddaný pociťuje duchovní náklonnost ke všem živým bytostem, včetnĕ takzvané manželky a dĕtí, ale ví, že hmotná tĕlesná připoutanost nepřináší nic dobrého, neboť ho i s jeho takzvanými příbuznými jen zaplétají do strastiplného řetĕzce plodonosných činností a jejich následků. Slovo dṛḍha-niścaya („pevné přesvĕdčení“) vyjadřuje, že oddaný je za všech okolností jednoznačnĕ odhodlaný pokračovat v plnĕní svých předepsaných povinností pro Kṛṣṇu, a proto uvažuje: „Můj dřívĕjší hanebný život znečistil mé srdce mnoha iluzorními pouty. Sám nemám sílu se jim vzepřít. Jedinĕ Pán Kṛṣṇa v mém srdci může toto nepříznivé znečištĕní odstranit. Ale ať to udĕlá okamžitĕ nebo dopustí, aby mĕ dál ovlivňovalo, nikdy se nevzdám své oddané služby Jemu. I když mi Pán postaví do cesty milióny překážek a i když bych mĕl jít kvůli svým pokleskům do pekla, nikdy ani na okamžik nepřestanu Pánu Kṛṣṇovi sloužit. Mentální spekulace a plodonosné činnosti mĕ nezajímají; i kdyby mi je Pán Brahmā osobnĕ přišel nabídnout, nebudu mít sebemenší zájem. I když jsem k hmotným vĕcem připoutaný, jasnĕ vidím, že nevedou k ničemu dobrému, protože mi přinášejí jen tĕžkosti a ruší mou oddanou službu Pánu. Proto upřímnĕ lituji své pošetilé připoutanosti k tolika hmotným vĕcem a trpĕlivĕ čekám na milost Pána Kṛṣṇy.“
Slovo prīta vyjadřuje, že se oddaný cítí jako syn nebo poddaný Nejvyšší Osobnosti Božství a ke svému vztahu s Pánem je velmi připoutaný. I když je tedy upřímnĕ nešťastný z příležitostných poklesků do smyslového požitku, nikdy neztrácí nadšení do služby Pánu Kṛṣṇovi. Jestliže je příliš mrzutý nebo ztratí chuť a odvahu do oddané služby, může se přiklonit k impersonalistickému vĕdomí nebo své oddané služby Pánu zanechat. Proto zde Pán radí, že oddaný by se sice mĕl upřímnĕ kát, ale mĕl by se vyvarovat chronické deprese. Mĕl by pochopit, že kvůli svým dřívĕjším hříchům musí nĕkdy zakoušet rozrušení vyvolané hmotnou myslí a smysly, ale kvůli tomu by se nemĕl stávat oddaným odpoutanosti jako spekulující filosofové. Po odpoutanosti sice může toužit, aby očistil svou oddanou službu Pánu, ale pokud se začne víc soustředit na odříkání než na jednání pro potĕšení Pána Kṛṣṇy, pak nechápe, co znamená láskyplná oddaná služba. Víra v Pána Kṛṣṇu je tak mocná, že časem automaticky udĕlí odpoutanost a dokonalé poznání. Pokud se nĕkdo vzdá Pána Kṛṣṇy jako ústředního objektu svého uctívání a zamĕří se víc na poznání a odpoutanost, bude ho to odvádĕt od pokroku na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu. Upřímný oddaný Pána musí být upřímnĕ přesvĕdčený, že pouhou silou oddané služby a milosti Pána Kṛṣṇy dosáhne v životĕ všeho příznivého. Musí vĕřit, že Pán Kṛṣṇa je dokonale milostivý a že je jediným pravým cílem jeho života. Tato odhodlaná víra ve spojení s upřímnou touhou zanechat uspokojování smyslů přenese oddaného přes všechny překážky tohoto svĕta.
Slova jāta-śraddhaḥ mat-kathāsu jsou zde velmi významná. Ten, kdo s vírou naslouchá o milosti a slávĕ Pána, se postupnĕ zbaví všech hmotných tužeb a každým okamžikem jasnĕ uvidí naprosté zklamání ze smyslového požitku. Opĕvovat slávu Pána s pevnou vírou a přesvĕdčením je nesmírnĕ mocný duchovní proces, který dává schopnost vzdát se veškerého spojení s hmotným svĕtem.
Na oddané službĕ Pánu ve skutečnosti není nic nepříznivého. Příležitostné tĕžkosti, které oddaný zažívá, jsou následky jeho dřívĕjších hmotných činností. Oproti tomu snaha o uspokojování smyslů je zcela nepříznivá. Smyslový požitek a oddaná služba jsou naprosté protiklady. Proto je třeba za všech okolností zůstat upřímným služebníkem Pána a neztrácet víru v Jeho milost. Pak se oddaný jistĕ vrátí domů, zpátky k Bohu.