SLOKA 31
tasmān mad-bhakti-yuktasya
yogino vai mad-ātmanaḥ
na jñānaṁ na ca vairāgyaṁ
prāyaḥ śreyo bhaved iha
tasmāt — proto; mat-bhakti-yuktasya — který Mi s láskou slouží; yoginaḥ — oddaného; vai — jistĕ; mat-ātmanaḥ — jehož mysl je upřená na Mĕ; na — ne; jñānam — rozvoj poznání; na — ani; ca — také; vairāgyam — rozvoj odříkání; prāyaḥ — obvykle; śreyaḥ — prostředky dosažení dokonalosti; bhavet — mohou být; iha — v tomto svĕtĕ.
Proto pro oddaného, který Mi s láskou slouží s myslí na Mĕ upřenou, nejsou rozvoj poznání a odříkání obvykle prostředky dosažení nejvyšší dokonalosti v tomto svĕtĕ.
Odevzdaný oddaný Pána Kṛṣṇy neusiluje o dokonalost rozvojem poznání a odříkání mimo rámec láskyplné služby Pánu. Oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je sama o sobĕ svrchovaným transcendentálním procesem a v žádném případĕ nezávisí na druhotných metodách, které zahrnují rozvoj poznání a odříkání. Opĕvováním a posloucháním popisů slávy Osobnosti Božství oddaný automaticky realizuje veškeré poznání a s tím, jak sílí jeho připoutanost k Pánu, se automaticky zbavuje připoutanosti k nižší hmotné přírodĕ. Pán v předchozích verších jasnĕ prohlásil, že oddaný se nemá snažit řešit své přetrvávající problémy jinými prostředky než oddanou službou. I když upřímný oddaný láskyplné službĕ Pánu zasvĕtil srdce a duši, přetrvávající hmotná pouta mu mohou bránit v dokonalé realizaci transcendentálního poznání. Oddaná služba však tato přetrvávající pouta časem automaticky odstraní. Pokud se oddaný snaží očistit rozvojem poznání a odříkání, jež se netýkají oddané služby, hrozí mu nebezpečí, že se odchýlí od lotosových nohou Pána a úplnĕ sejde z transcendentální cesty. Ten, kdo usiluje o očištĕní jinak než láskyplnou službou Pánu, ve skutečnosti nepochopil transcendentální sílu bhakti-yogy a nevnímá rozsah Kṛṣṇovy milosti.
V tomto svĕtĕ poutá srdce sexuální touha, která narušuje meditaci o lotosových nohách Pána Kṛṣṇy. Podmínĕná duše omámená stykem se ženami je nemístnĕ pyšná a zapomíná na svůj láskyplný služebnický vztah k Pánu. Odhodlaným rozvojem poznání a odpoutanosti se může snažit očistit bez milosti Pána Kṛṣṇy, ale této nemístné pýchy se musí vzdát, tak jako se musí vzdát pýchy vzniklé z hmotných tužeb. Pokud má nĕjaká podmínĕná duše přístup k čisté oddané službĕ Pánu a zároveň ji přitahují jiné procesy, jde o odchylku od jejího rozvoje oddanosti. Hmotné touhy, tvrdošíjnĕ zakořenĕné v srdci, můžeme zničit, když plnĕ přijmeme útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez falešné důvĕry ve vlastní rozvoj poznání a odříkání bychom mĕli plnĕ záviset na milosti Pána Kṛṣṇy, a přitom přísnĕ následovat usmĕrňující pravidla bhakti-yogy podle Pánových osobních pokynů.