Tĕlo prochází devíti projevenými stavy zapříčinĕnými stykem s kvalitami hmotné přírody. Jedná se o oplodnĕní, tĕhotenství, zrození, dĕtství, mládí, dospĕlost, střední vĕk, stáří a smrt. Ze smrti svého otce a zrození syna může osoba snadno pochopit vzestup a pád svého vlastního tĕla. Duše, která vnímá, se liší od tohoto tĕla. Pokud však živá bytost postrádá poznání o skutečném stavu vĕcí, je zmatená objekty smyslového požitku, a tak se pohybuje v kolobĕhu hmotné existence. Bez ustání tak putuje pod vlivem hmotných činností a rodí se jako mudrc či polobůh, když na ni působí převážnĕ kvalita dobra, mezi démony či lidskými bytostmi, převažuje-li vliv kvality vášnĕ, a mezi duchy či zvířaty, podléhá-li kvalitĕ nevĕdomosti. Duše sama si neužívá smyslových objektů – tuto činnost provádĕjí smysly. Živá bytost tedy ani nemá smyslové požitky zapotřebí. S výjimkou tĕch klidných osobností, jež přijaly útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a vĕnují se plnĕní božských povinností ve službĕ Pánu, každého, včetnĕ takzvaných učenců, nevyhnutelnĕ přemůže všemocná hmotná příroda.