SLOKA 29
śrī-bhagavān uvāca
prakṛtiḥ puruṣaś ceti
vikalpaḥ puruṣarṣabha
eṣa vaikārikaḥ sargo
guṇa-vyatikarātmakaḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; prakṛtiḥ — příroda; puruṣaḥ — poživatel, živá bytost; ca — a; iti — takto; vikalpaḥ — naprostý rozdíl; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z lidí; eṣaḥ — toto; vaikārikaḥ — podléhající promĕnám; sargaḥ — stvoření; guṇa — kvalit přírody; vyatikara — vybuzení; ātmakaḥ — založené na.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nejlepší z lidí, hmotná příroda a její poživatel se jednoznačnĕ liší. Toto projevené stvoření prochází neustálými promĕnami, neboť se zakládá na vybuzení kvalit přírody.
Slovo puruṣa označuje živou bytost a také Nejvyššího Pána, který je svrchovanou živou bytostí. Hmotná příroda podléhající promĕnám je plná dualit, zatímco Pán je jeden a je absolutní. Hmotná příroda závisí na svém stvořiteli, udržovateli a ničiteli, zatímco Pán je zcela sobĕstačný a nezávislý. Hmotná příroda je dále nevĕdomá a netečná, postrádá vĕdomí sama sebe, zatímco Nejvyšší Pán je samostatnĕ vševĕdoucí. Individuální živá bytost sdílí s Osobností Božství vĕčnost, blaženost a poznání a také se naprosto liší od hmotné přírody.
Slovo sarga se zde vztahuje na formování hmotného tĕla, které zahaluje živou bytost. Hmotné tĕlo se neustále mĕní, a proto se jasnĕ liší od živé bytosti, která je vĕčnĕ nemĕnná. V transcendentálním království Boha nejsou žádné konflikty či rozruch vyvolané stvořením, udržováním a zničením, jež se projevují v hmotném svĕtĕ. Veškeré rozdíly tam urovnává transcendentální láskyplné prožívání vĕdomí Kṛṣṇy, vĕčné přirozené postavení duše.