SLOKA 31
dṛg rūpam ārkaṁ vapur atra randhre
parasparaṁ sidhyati yaḥ svataḥ khe
ātmā yad eṣām aparo ya ādyaḥ
svayānubhūtyākhila-siddha-siddhiḥ
dṛk — funkce zraku (jako adhyātma); rūpam — viditelná podoba (jako adhibhūta); ārkam — slunce; vapuḥ — částečný obraz (jako adhidaiva); atra — v tomto; randhre — jamce (oční bulvy); parasparam — vzájemnĕ; sidhyati — způsobují své projevení; yaḥ — jež; svataḥ — svou vlastní silou; khe — na nebi; ātmā — Nadduše; yat — kterých; eṣām — tĕchto (tří rysů); aparaḥ — oddĕlená; yaḥ — kdo; ādyaḥ — původní příčina; svayā — prostřednictvím svého vlastního; anubhūtyā — transcendentálního vnímání; akhila — všech; siddha — projevů; siddhiḥ — zdroj projevení.
Zrak, viditelná podoba a odražený obraz slunce v oční jamce se projevují navzájem. Původní slunce stojící na nebi se však projevuje samo. Podobnĕ Nejvyšší Duše, původní příčina všech bytostí, která je tedy od nich všech oddĕlená, osvĕtluje svým transcendentálním vnímáním jako konečný zdroj projevení všech vzájemnĕ se projevujících objektů.
Podoba je rozpoznána činností oka a činnost oka se pozná díky přítomnosti viditelné podoby. Tato interakce zraku a podoby dále závisí na přítomnosti svĕtla, které poskytují polobozi, jejichž služba v podobĕ správy vesmíru závisí na přítomnosti tĕch, kdo této správĕ podléhají, tedy živých bytostí vnímajících podobu očima. Ve vzájemnĕ závislém vztahu zde tedy existují tři faktory – adhyātma představovaná smysly, jako je oko; adhibhūta smyslové objekty, jako je podoba, a adhidaiva, vliv vládnoucích božstev.
O samotném Slunci je řečeno, že se projevuje samo, osvĕtluje samo a vnímá samo; nepodílí se tedy na vzájemné závislosti smyslů a smyslových objektů, i když vytváří podmínky pro jejich fungování. Podobnĕ Nejvyšší Osobnost Božství vytváří podmínky pro vzájemnĕ závislé vnímání všech živých bytostí. Například noviny, rádio a televize vyjevují svĕtové události široké veřejnosti. Rodiče vyjevují fakta o životĕ svým dĕtem, učitelé svým žákům, přátelé přátelům a tak dále. Vláda vyjevuje lidu svoji vůli a lidé zase svoji vůli vládĕ. Slunce a mĕsíc vyjevují viditelné podoby všech objektů a vnímání zvuku vyjevuje slyšitelnou podobu. Vibrace určitých stylů hudby či řečnĕní vyjevují niterné pocity jiných živých bytostí a další druhy poznání vyjevuje vůnĕ, hmat a chuť. Tak získáváme různé druhy poznání prostřednictvím interakce smyslů a mysli s nesčetnými smyslovými objekty. Všechny tyto informativní interakce však závisejí na svrchované schopnosti osvĕtlovat, jež náleží Osobnosti Božství. Brahma-saṁhitā (5.52) o tom říká: yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇām – „Slunce je mezi všemi planetami považováno za oko Nejvyššího Pána.“ Osobnost Božství je vĕčnĕ vševĕdoucí svou vlastní transcendentální energií, takže není nikoho, kdo by mohl Pánovi nĕco o nĕčem vyjevit. Pán Kṛṣṇa však přesto pokornĕ přijímá naše modlitby přednášené s vĕdomím Kṛṣṇy. Zde tedy Pán Kṛṣṇa jasnĕ vysvĕtluje, že Jeho vznešené vlastnosti se naprosto liší od vlastností projeveného vesmíru. Pán je proto svrchovanou transcendentální bytostí, jíž se nedotýká žádný vliv hmoty.