SLOKA 9
paurvāparyam ato ’mīṣāṁ
prasaṅkhyānam abhīpsatām
yathā viviktaṁ yad-vaktraṁ
gṛhṇīmo yukti-sambhavāt
paurva — uvažování, že příčinné prvky zahrnují své projevené výtvory; aparyam — nebo předpoklad, že prvky zahrnují své jemné příčiny; ataḥ — proto; amīṣām — tĕchto myslitelů; prasaṅkhyānam — počítání; abhīpsatām — kteří mají za cíl; yathā — jak; viviktam — určené; yat-vaktram — z jejichž úst; gṛhṇīmaḥ — to přijímáme; yukti — rozumové vysvĕtlení; sambhavāt — jelikož je možné dát.
Proto bez ohledu na to, který z tĕchto myslitelů hovoří a ať ve svých výpočtech zahrnují hmotné prvky do jemných příčin nebo do jimi projevených výtvorů, přijímám jejich závĕry jako autoritativní, neboť každou z tĕchto různých teorií lze podpořit nĕjakým logickým vysvĕtlením.
I když nesčetní filosofové mohou racionálnĕ popisovat hmotné stvoření z různých hledisek, k dokonalému poznání nikdo nedospĕje bez vĕdomí Kṛṣṇy. Žádný intelektuál by tedy nemĕl být nemístnĕ pyšný jen proto, že odhalil určitou pravdu v hmotném svĕtĕ. Zde Pán říká, že ten, kdo se řídí védskými zásadami analýzy, nepochybnĕ získá mnoho vhledů ohlednĕ hmotného stvoření. Nakonec se ale musí stát oddaným Nejvyššího Pána a dovést své poznání k dokonalosti ve vĕdomím Kṛṣṇy.