No edit permissions for Čeština

SLOKA 24

kaivalyaṁ sāttvikaṁ jñānaṁ
rajo vaikalpikaṁ ca yat
prākṛtaṁ tāmasaṁ jñānaṁ
man-niṣṭhaṁ nirguṇaṁ smṛtam

kaivalyam  —  absolutní; sāttvikam  —  v kvalitĕ dobra; jñānam  —  poznání; rajaḥ  —  v kvalitĕ vášnĕ; vaikalpikam  —  rozmanité; ca  —  a; yat  —  které; prākṛtam  —  materialistické; tāmasam  —  v kvalitĕ nevĕdomosti; jñānam  —  poznání; mat-niṣṭham  —  soustředĕné na Mĕ; nirguṇam  —  transcendentální; smṛtam  —  je považováno.

Absolutní poznání je v kvalitĕ dobra, poznání založené na dualitĕ v kvalitĕ vášnĕ a pošetilé, materialistické poznání je v kvalitĕ nevĕdomosti. Poznání založené na Mnĕ je však chápáno jako transcendentální.

Pán zde jasnĕ vysvĕtluje, že duchovní poznání Jeho svrchované osobnosti je transcendentální vůči bĕžnému náboženskému poznání na úrovni kvality dobra. Na základĕ kvality dobra osoba chápe existenci vyšší duchovní přirozenosti ve všem. V rámci kvality vášnĕ získává vĕdecké poznání o hmotném tĕle. A pod vlivem kvality nevĕdomosti upíná mysl na smyslové objekty bez vyššího vĕdomí a vnímá tedy jako malé dítĕ nebo mentálnĕ zaostalá osoba.

Śrīla Jīva Gosvāmī ve svém komentáři k tomuto verši podrobnĕ vysvĕtluje, že hmotná kvalita dobra neposkytuje dokonalé poznání Absolutní Pravdy. Cituje ze Śrīmad-Bhāgavatamu (6.14.2) na důkaz toho, že mnoho velkých polobohů na úrovni kvality dobra nechápalo transcendentální osobnost Pána Kṛṣṇy. Hmotná kvalita dobra umožňuje stát se zbožným či nábožensky orientovaným a uvĕdomovat si vyšší, duchovní přirozenost. Na duchovní úrovni očištĕného dobra však osoba navazuje přímý láskyplný vztah s Absolutní Pravdou a místo pouhého udržování spojení se svĕtskou zbožností slouží Pánu. Pod vlivem kvality vášnĕ podmínĕná duše spekuluje o realitĕ vlastní existence, okolním svĕtĕ a o existenci království Boha. Kvalita nevĕdomosti přináší poznání vhodné pro uspokojování smyslů, které pohrouží mysl do různých způsobů jedení, spaní, obrany a sexu, bez jakéhokoliv vyššího cíle. Pod vlivem kvalit přírody se tedy podmínĕné duše snaží uspokojovat své smysly nebo se naopak od smyslového požitku oprostit. Nemohou se však přímo vĕnovat svým vĕčným, osvobozeným činnostem, dokud nedospĕjí do transcendentálního postavení vĕdomí Kṛṣṇy, mimo vliv kvalit přírody.

« Previous Next »