SLOKA 25

Mnoho tvorů žijících v lese, jako například stromy, divoká prasata a hmyz, se ve skutečnosti nachází v kvalitách vášnĕ a nevĕdomosti. Ale sídlo v lese je označeno jako sídlo v kvalitĕ dobra, protože tam lze žít životem v osamĕní, bez hříšných činností, hmotného bohatství a vášnivých ambicí. V dĕjinách Indie mnoho miliónů lidí ve všech společenských postaveních přijalo stavy vānaprastha a sannyās a odebralo se do svatých lesů praktikovat askezi a dovést k dokonalosti svou seberealizaci. I v Americe a jiných západních zemích se osoby jako Thoreau proslavily tím, že odešly do lesa, aby omezily rozsah a hojnost hmotného života.

Slovo grāma zde označuje sídlo ve vesnici vlastní rodiny. Rodinný život je plný pýchy, falešných nadĕjí, falešné náklonnosti, nářku a klamu, neboť rodinné vztahy jsou pevnĕ zakotvené v tĕlesném pojetí života, pravém opaku seberealizace. Slovo dyūta-sadanam, „kasino“, se týká heren, dostihových drah, pokerových klubů, barů a dalších hříšných míst, jež udržují vĕdomí v propastných hlubinách kvality nevĕdomosti. Man-niketam se vztahuje jak na Pánovo sídlo v duchovním svĕtĕ, tak na chrámy Pána v tomto svĕtĕ, kde se náležitĕ uctívá Pánova podoba Božstva. Rozumí se, že ten, kdo žije v chrámu Pána Kṛṣṇy a dodržuje usmĕrňující pravidla chrámového života, setrvává na transcendentální úrovni. V tĕchto verších Pán jasnĕ vysvĕtluje, že všechny hmotné jevy lze rozdĕlit do tří kategorií v závislosti na kvalitách přírody a že nakonec existuje čtvrtá, transcendentální kategorie – vĕdomí Kṛṣṇy, jež povznáší všechny aspekty lidské kultury na úroveň osvobození.