SLOKA 17
kim etayā no ’pakṛtaṁ
rajjvā vā sarpa-cetasaḥ
draṣṭuḥ svarūpāviduṣo
yo ’haṁ yad ajitendriyaḥ
kim — jaký; etayā — jí; naḥ — vůči nám; apakṛtam — přečin byl spáchán; rajjvā — provazem; vā — nebo; sarpa-cetasaḥ — který ho považuje za hada; draṣṭuḥ — toho, kdo takto vidí; svarūpa — pravou totožnost; aviduṣaḥ — kdo nezná; yaḥ — kdo; aham — já; yat — kvůli; ajita-indriyaḥ — neovládnutým smyslům.
Jak ji mohu vinit za své soužení, když sám neznám svou pravou, duchovní povahu? Neovládal jsem své smysly, a proto se podobám človĕku, který mylnĕ vidí v neškodném provazu hada.
Když nĕkdo mylnĕ pokládá provaz za hada, propadne strachu a úzkosti. Jeho obavy jsou samozřejmĕ klamné, protože provaz nikoho neuštkne. Také ten, kdo se mylnĕ domnívá, že hmotná, klamná energie Pána existuje pro jeho smyslový požitek, si na hlavu spouští záplavu hmotného, klamného strachu a úzkosti. Král Purūravā zde upřímnĕ přiznává, že mladou Urvaśī nemůže z ničeho vinit. Byl to koneckonců on sám, kdo ji mylnĕ považoval za předmĕt svého požitku, a proto trpĕl reakce od přírodních zákonů. Purūravā byl sám viníkem, když se snažil využívat vnĕjší podoby Urvaśī.