SLOKA 13
calācaleti dvi-vidhā
pratiṣṭhā jīva-mandiram
udvāsāvāhane na staḥ
sthirāyām uddhavārcane
calā — pohyblivé; acalā — nehybné; iti — takto; dvi-vidhā — dvou druhů; pratiṣṭā — instalace; jīva-mandiram — Božstva, které je útočištĕm všech živých bytostí; udvāsa — odeslání pryč; āvāhane — a přivolání; na staḥ — neprovádĕjí se; sthirāyām — pro trvale instalované Božstvo; uddhava — Můj milý Uddhavo; arcane — v rámci Jeho uctívání.
Božstvo Pána, jenž je útočištĕm všech živých bytostí, může být instalované dvĕma způsoby: dočasnĕ nebo trvale. Ale trvalé Božstvo poté, co bylo přivoláno, nelze nikdy odeslat pryč, Můj milý Uddhavo.
Pánovi oddaní chápou sami sebe jako Pánovy vĕčné služebníky, a jelikož uznávají Božstvo za samotného Pána, instalují Božstvo nastálo a vĕnují se trvalému uctívání. Impersonalisté však považují Pánovu vĕčnou podobu za dočasný projev iluze. Ve skutečnosti je pro nĕ podoba Božstva jen pomůckou v jejich ambiciózním plánu stát se Bohem. Materialisté všech druhů pokládají Pána za toho, kdo plní jejich požadavky, a proto pořádají dočasné náboženské obřady, aby dosáhli dočasného hmotného smyslového požitku. Toto dočasné uctívání mají v oblibĕ ti, kdo chtĕjí využívat Osobnost Božství pro své osobní cíle, zatímco milující oddaní vĕdomí si Kṛṣṇy uctívají Osobnost Božství vĕčnĕ. Instalují trvalá Božstva určená k nikdy nekončícímu uctívání.