SLOKA 24
tayātma-bhūtayā piṇḍe
vyāpte sampūjya tan-mayaḥ
āvāhyārcādiṣu sthāpya
nyastāṅgaṁ māṁ prapūjayet
tayā — tou podobou, o níž medituje; ātma-bhūtayā — na niž myslí podle úrovnĕ své realizace; piṇḍe — ve fyzickém tĕle; vyāpte — které je prostoupené; sampūjya — dokonale uctívající tuto podobu; tat-mayaḥ — naplnĕný přítomností Pána; āvāhya — poté, co pozve; arcā-ādiṣu — do různých Božstev, která uctívá; sthāpya — poté, co Ho umístí; nyasta-aṅgam — když se dotkl různých částí tĕla Božstva za pronášení příslušných manter; mām — Mĕ; prapūjayet — mĕl by provést uctívání se všemi podrobnostmi.
Oddaný myslí na Nadduši, jejíž přítomnost prostupuje celé jeho tĕlo, v podobĕ odpovídající jeho realizaci. Takto uctívá Pána s plným nasazením a je do Nĕho zcela pohroužený. Mĕl by se dotýkat různých částí tĕla Božstva a pronášet příslušné mantry, jimiž zve Nadduši, aby vstoupila do podoby Božstva, a potom by Mĕ mĕl uctívat.
Tĕlo oddaného prostupuje Nejvyšší Pán, tak jako dům prostupuje svĕtlo lampy. Tak jako človĕk zve přátelským gestem hosta do svého domu, oddaný se dotýká tĕla Božstva, pronáší náležité mantry a nadšenĕ zve Nadduši, aby vstoupila do podoby Božstva. Jelikož jak Božstvo, tak Nadduše jsou Nejvyšší Osobnost Božství, neliší se od sebe. Jedna Pánova podoba se může okamžitĕ projevit v jiné.