SLOKA 16
dehendriya-prāṇa-mano-’bhimāno
jīvo ’ntar-ātmā guṇa-karma-mūrtiḥ
sūtraṁ mahān ity urudheva gītaḥ
saṁsāra ādhāvati kāla-tantraḥ
deha — s hmotným tĕlem; indriya — smysly; prāṇa — životním vzduchem; manaḥ — a myslí; abhimānaḥ — mylnĕ se ztotožňující; jīvaḥ — živá bytost; antaḥ — sídlící v nitru; ātmā — duše; guṇa — podle svých hmotných vlastností; karma — a činností; mūrtiḥ — nabývající podobu; sūtram — sūtra-tattva; mahān — původní podoba hmotné přírody; iti — takto; urudhā — mnoha různými způsoby; iva — vskutku; gītaḥ — popsaná; saṁsāre — v hmotném životĕ; ādhāvati — honí se; kāla — času; tantraḥ — pod přísnou nadvládou.
Živá bytost, která se mylnĕ ztotožňuje se svým tĕlem, smysly, životním vzduchem a myslí a která sídlí pod tĕmito obaly, nabývá podobu danou jejími hmotou podmínĕnými vlastnostmi a činnostmi. Je označovaná různĕ ve vztahu k celkové hmotné energii, a tak je pod přísnou nadvládou svrchovaného času nucena honit se z místa na místo v hmotné existenci.
Falešné ego, které způsobuje, že živá bytost trpí v hmotné existenci, je zde podrobnĕ popsáno jako mylné ztotožnĕní se s hmotným tĕlem, smysly, životním vzduchem a myslí. Slovo kāla se vztahuje přímo na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž omezuje podmínĕné duše časovými úseky a drží je pevnĕ spoutané zákony přírody. Osvobození není neosobní zážitek; osvobození znamená nabýt svého vĕčného tĕla, smyslů, mysli a inteligence ve společnosti Osobnosti Božství. Svou vĕčnou, osvobozenou osobnost, neznečištĕnou falešným egem, můžeme oživit, když se s vĕdomím Kṛṣṇy odevzdáme láskyplné službĕ Pánu. Jakmile čistá duchovní duše přijme falešné ego, musí zakoušet hmotné utrpení. Toto falešné ego automaticky překoná, když s čistým vĕdomím Kṛṣṇy uzná, že je vĕčný služebník Pána Kṛṣṇy.